Květen 2007

Stockholm

5. května 2007 v 15:18 Švédsko
Koncem dubna jsem se konečně dočkala a vyrazila spolu s Míšou do Stockholmu. Odlétali jsme 26.4. odpoledne se SAS. Let proběhl v pohodě, přistáli jsme na letišti v Arlandě o dvě hodiny později.
Hned jsme si koupili lístky na bus z letiště do Stockholmu, Arlanda je totiž 40km od hlavního města. Dálnice byla mírně ucpaná, ale autobusy mohou jezdit odstavným pruhem Tak jsme dorazili na centrální autobusové nádraží jen s mírným zpožděním. Sedli jsme na metro a jeli jednu stanici na Gamla Stan.
Gamla Stan je nejstaší část města, něco jako naše Malá Strana. Krásná romantická čtvrť.
V té se měli nacházet naše hostely. Měla jsem na první dvě noci zamluvený nocleh v hostelu Archipelago a treti noc v 2kronor. Protoze na vsechny tři noci jsme nikde nesehnali soukromý dvoulůžák. Tak jsem zamluvila online radši dvě hostele, které byly kousíček od sebe. Archipelago hostel byla maličká, asi tak pro 40 lidí. Na chodbách jsme potkávali samé komunikativní cizince. Ještě v den příjezdu jsme se vydali na průzkum města. Byla jsem docela zklamaná, představovala jsem si město úplně jinak. Každopádně nás pobavili místní rybáři, kteří chytají prý lososy z mostu přímo u královského paláce. Jako kdyby se rybařilo z Karlova mostu :-)
Druhý den jsme zakoupili Stockholm card, která nás opravňovala ke vstupu do muzeí, dopravě MHD zdarma, v ceně byla zahrnuta i cesta trajektem a výlet lodí. Pátek jsme tedy věnovali průzkumu města a už se nám v něm líbilo trochu víc. Okoukli jsme královský palác (dost bída) radnici (foto), kde se udělují Nobelovy ceny, centrum, maketu vikingské lodi a kostely.
Vydaly jsme se busem kousek za město, kde stojí tv věž Kaknästornet. Ze 160m je krásný výhled na město.
Počasí nám přálo, bylo jasno a teplo. Tak jsme se pokochali výhledem a cestou do města jsme se stavili ještě v etnografickém muzeu. To teda pro mě osobně zas tak zábavné nebylo. Líbilo se nám hlavně večer na Gamla Stanu, místní uličky, hospůdky a restaurace byly kouzelný. Bohužel však minimálně 3x dražší než u nás. Každopádně jsme neodolali a dali si aspoň pizzu.
V sobotu jsme si přestěhovali věci do 2kronor a vyrazili trajektem na ostrov Djurgarden. (Po cestě jsme minuli onu maketu vikingské lodi, teda spíš to, co z ní po požáru zbylo...Přes noc prostě shořela) No, ostrov, spíš ostrůvek, který byl vzdálený od centra 5 min lodí....První cesta vedla do Vasa muzea. Toto muzeum postavili kvůli zrekonstuované lodi Vase ze 17. století. Tuto loď nechal postavit král Gustav Adolf v období 30 - ti leté války. Měla být chloubou švédského námořnictva. Král prosadil proti názoru konstruktérů více děl na palubu. Loď byla tedy špatně vyvážená. Při první plavbě byly na počest vyplutí vypáleny dvě salvy, které loď nebezpečně rozkývaly. Nikdo to nepovažoval za něco zvláštního a loď pokračovala ve své plavbě k ústí přístavu. Jakmile však vyplula ze závětří, opřel se do obrovské plochy plachet vítr a loď se nebezpečně naklonila. Kapitán nechal část plachet skasat, bylo však již pozdě. Loď se naklonila na stranu a otevřenými dělovými střílnami začala nabírat vodu. Námořníci v podpalubí se snažili přesunout děla na druhou stranu, což již nebylo možné a část jich byla kanóny doslova rozmačkána. Vše proběhlo tak rychle, že se nestačil zachránit ani velitel loďstva a s ním i téměř 300 mužů ze čtyřsetčlenné posádky (počty mrtvých se však velmi liší, někdy se uvádí i podstně menší počet). Zachránil se však kapitán Söfring, který se musel posléze hájit před královským soudem. Okamžitě se totiž rozjelo pátrání, které mělo odhalit viníky této katastrofy. Šetření však bylo zastaveno, neboť část viny nesl samotný král, kterému kapitán Söfring vyčítal mj. vysoké nástavby způsobující nestabilitu. Již během stavby byl totiž učiněn standartní pokus, který dokazoval (ne)stabilitu lodi - třicet mužů přebíhalo ze stranu na stranu a snažilo se loď rozkývat. To jim nedalo moc práce a test byl pro jistotu přerušen. Do stavbu se investovalo již obrovské množství peněz, takže se nikdo neodvážil práce zastavit.

Soud tedy nikoho neoznačil za viníka a začaly pokusy o záchranu lodě. Tehdejší technologie však nedovolovaly její vyzdvižení. Snahou bylo zachránit aspoň to nejcennější - bronzové kanóny. V roce 1664 se to po několika letech příprav podařilo Hansi Albrechtu von Treileben. O loď se pak přestala vláda zajímat a lidé na její osud i polohu zapomněli. Až v 60. letech se o ni začal zajímat Anders Franzén, profesionální hledač vraků. V roce 1956 se mu podařilo Vasu objevit. Bylo vypracováno několik postupů vyzvednutí trupu. Nakonec zvítězil plán, který navrhoval vykopání několika tunelů pod lodí, kterými budou protažena silná lana. Objevily se však obavy, aby se loď během operace nerozpadla. Kovové hřebíky byly již dávno slanou vodou rozleptány, takže musely být nahrazeny dubovými čepy. Pět elitních potápěčů tak muselo zatlouci několik tisíc kolíků. Práce to byla úmorná a nebezpečná, stála však za to. 24. dubna 1961 byl trup slavnostně vyzdvižen na hladinu a pomocí dvou pontonů přesunut do doku, kde bylo o rok později zřízeno provizorní muzeum. Několik dnů pak musela být loď 24 hodin denně intenzivně kropena vodou, neboť vysychání dřeva by znamenalo zkázu lodi, která po očištění vypadala jako zbrusu nová. Zásluhu na tomtu stavu měla především absence sášně lodní. Tento červ, který zaručeně rozloží každou dřevěnou loď, se totiž v Baltu nevyskytuje. Okamžitě byly započaty konzervátorské práce, které spočívaly především v ošetření dřevěných částí polyetylénglykolem a kovových elektrolýzou. V roce 1990 bylo slavnostně otevřeno za přítomnosti Gustava XVI. nové muzeum. V jeho centru je umístěna samotná loď, která je dnes z 97% kompletní. Obyčejní návštěvníci k ní však nemají přístup, jsou jim ale určeny expozice obsahující modely lodi (včetně interiéru v měřítku 1:1), dále mohou zhlédnout postup při stavbě či záchranné práce a restaurátorské metody. Konzervace trupu probíhá neustále, v poslední době se však další problém - síra. Ta pronikla do dřeva a s přístupem vzduchu se mění na kyselinu sírovou a začíná loď rozleptávat. Týmy odborníků ze Švédska a USA tak nyní pracují na nových postupech, které umožní záchranu této unikátní lodi i pro další generace.

Omluvám se za rozsáhlý popis Vasy a jejího osudu, ale mě ta loď absolutně dostala. Nádherná, obrovská, vyřezávaná kráska.Můžete se přesvědčit v galerii, ale chce to vidět ji na vlastní oči.


Po odchodu z Vasa muzea jsme zašli do nejstaršího skanzenu světa, který nás teda dost zklamal. Dřevěné domky z celého Švédska nás opravdu neuchvátili....Každopádně Švédové ho milují a jezdí se kochat z celé země. Mě se nejvíc líbily větrné mlýny.


místní zoo severských zvířat nebyla taky nic moc. Z losa jsme viděli akorát zadní část těla ve stáji, samici jsme okoukli o něco víc. Až poté, co jsme ze skanzenu vyšli, jsem v jednom propagačním letáčku objevila, že v areálu byla ještě nějaká jiná zoo, ve které mají koaly....to mě teda úplně vytočilo. Tak jsem se šla zpravit chuť aspoň do akvária. Viděla jsem prvního živého ostrorepa v mém životě.


Měli tam taky několik fajn žraloků, ale jinak nic moc. Už jsem viděla hezčí expozice. Při cestě zpátky z ostrova jsme míjeli super zábavní park s úžasnou horskou dráhou a atrakcema. Jen vstup samotný stál 200kč a nejlevnější atrakce 600kč...tak jsme ani nešli dovnitř, ale štvalo nás to děsně moc. Ještě jsme absolvovali hodinový výlet lodí po kanálech.


Večer jsme zase prolezli uličky, ale jelikož byla docela zima, tak jsme se už v deset dekovali na hostel.

v neděli jsme odlétali až v 16,00, tak jsme si uschovali věci na nádraží a odjeli znova na Djurgarden. Poslední prachy jsme utratili za suvenýry a ještě jsme absolvovali prohlídku Biologiska museet. no, budova to byla vskutku krásná, ale vevnitř byla vycpaná severská zvířata v původním ekosystému - ve švédském podání ekosystém nahradily kameny, větve, mech a uschlé listí.


Z muzea jsme to vzali rovnou na hlavní nádraží, po menších komplikacích jsme našli správný vlak do Märsty a z Märsty bus na letiště do Arlandy. Let probíhal zase v pohodě, v šest jsme dosedli na Ruzyň.

Shrnuto a podtrženo: přístě někam na jih nebo do švédské přírody s kupou peněz. Stockholm je krásný z výšky, své kouzlo má staré město Gamla Stan a pobřeží. Jsme z Prahy zvyklý na něco úplně jiného, a tak nám město přišlo poněkud strohé. Švédové jsou opravdu milí, každý mluví anglicky a ochotně poradí.
Pro více fotek klikněte zde: http://fotoalba.cz/alba/evoush1/1062030