Posílám první pozdrav z druhého konce světa :-)
Druhá část letu proběhla taktéž v pohodě. (Zjistili jsme, že s námi letí ještě jedna holčina z Česka - Zuzka. Bydlí s námi teď v hostelu.)
Bohužel už jsem neseděla u okénka, ale na sedačce pro pět lidí. Zprava seděla Míša, takže to bylo ok. Zleva seděl Asiat - Australan. Ten se teda se mnou nebavil vůbec.
Po přistání jsme prošli kontrolou, dostali do razítka pas od emigračního úředníka. Ten se mě docela vyptával: co převážím, proč jedu do Austrálie, kam chodím do školy. Míša šla po mě a už to měla bez problémů, řekla jsem, že patříme k sobě a tak už se jí na nic neptal. Jelikož jsme sebou vezli i nějaké jídlo, museli jsme ho deklarovat. Prostě jsme jen řekli co vezeme a ukázali to úřednici.
Zárověň s námi vycházeli i místní sportovci, takže na nás mířily kamery a foťáky. Dost možná že jsme byly večer ve zprávách :-)
V hale na nás čekala Hela a Michal z místní pobočky AustraliaOnline. Doprovázeli jsme totiž Heleninu mamku, která neumí anglicky a ani nikdy neletěla. Takže nás Hela poprosila, abychom si ji vzali na starost.
Rychle jsme vypadly z haly nadýchat se po 28 hodinách strávených v klimatizovaném vzuchu čerstvého voňavého vzdoušku. Venku bylo nádherně, 25° a sluníčko. Čekal na nás minibus, který nás zavezl do hostelu.