close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vylet do Featherdale Wild Park a Blue Mountains

5. listopadu 2007 v 5:00
V sobotu rano jsem mela se Zuzkou jet na dlouho ocekavany "skolni vylet". Asi jste na me malo mysleli, protoze rano nam hned po ranu pekne lilo. Takze jsme zabalili rezervni obleceni a boty a presto vyrazili na cestu. Jeli jsme malym mikrobusem nejprve do Featherdale Wild Parku.
Meli jsme zde stravit jen 90 minut, coz je opravdu strasne malo casu. Hned u koal jsme vydrzeli pul hodiny. Maji krasne mekouckou srst. Ale ponekud zapachaji a samci vydavaji opravdu zvlastni zvuky. Casem nahraju videa, tak uvidite i uslysite zviratka.
Nase dalsi kroky vedly ke klokanum. Myslim, ze komentar neni treba.
Zkusili jsme je krmit specialni smesi v piskotovem kornoutu, ale hned prvni klokan mi ho vytrhl z ruky a odhopkal s nim pryc. Musela jsem za nim bezet a vzit mu ho.
Do Zuzky se zamiloval jeden fesny klokan. Zpocatku ji miloucce pusinkoval
pote ji chtel pohladit tlapickou, ale ma opravdu hodne dlouhe zahnute drapy........
Docela jsem mela strach, kdyz jsem sla Zuzku vysvobodit. Musela jsem ho chytit za predni tlapky a vymotavat mu drapy z vlasu. Kdyby jste videli jeho zuby, tak byste se k nemu nepriblizili ani na metr, navic kdyz pozorujete, jak predtim klidne kousal kus vetve......Ale nastesti me nerafnul.
Zuzka se nenechala odradit a chtela se s nim dal mazlit. Tentokrat klokan dlouho nedrzel a chtel na Zuzku skakat. Takhle to dopadlo..................:
Nechtela jsem si nechat ujit tasmanskeho certa. Meli jsme stesti, venku ve vybehu byl samec se samickou. Jsou to neuveritelne vtipna zvirata, nahrala jsem vam, jak behaji. Casem napisu odkaz, kde se budete moct na video podivat. Obe zvirata byla pokousana, olezla a vztekla. Kdyz jsem se oprela o hranu vybehu, hned s revem pribehli a dorazeli na me.
Taky jsem chtela videt dinga. Bohuzel poprchavalo, takze ve vybehu behal jen jeden, ktery si navic po chvilce lehnul za kmen, takze jsem toho z nej moc nevidela.
Hladila jsem si pstrosa emu, pokadil mi naoplatku boty....Japonci se mohli umlatit smichy....
Zbytek parku jsme probehli kosmickou rychlosti, urcite se sem jeste podivame, maji tam krasne papousky, netopyry a plazy. Klari, ptakopyska tam nemeli! A v zoo byl nekde zalezly, takze jsem zvedava, jestli ho vubec nekdy uvidim.
Jo musim se zminit i o ptacich jmenem Laughing Kookaborra {cesky neco jako smejici se lednak}. Jsou to krasni ptaci, ale az uslysite jejich "smich", pobezi vam mraz po zadech. Tady jich spustilo najednou asi 15, malem jsem ohluchla.
Venku pred parkem postaval mistni pruvodce a nosil v tasce mlade klokanka. mohla jsem si ho pochovat :-]
Vydali jsme se na cestu do Blue Montaine. Cim vys jsme jeli, tim byla mlha hustsi......Prvni zastavka byla u Leura Cascades, tedy u mini vodopadu, z kterych jsou Australane na vetvi. Staci jakykoli potok nebo ricka a hned je to pro ne uzasna atrakce. Stejne jako tyhle vodopadky. A to jsme pry meli stesti ze prsi a je hodne vody....
Kazdopadne cesta busi byla za mlhy uzasna, takhle nejak to muselo vypadat v druhohorach. Jen jsem cekala, kdy se za kapradinou objevi nejaky dinosaurus.
Cilem nasi cesty bylo mestecko Katoomba. Meli jsme radost, ze sviti slunicko. Ovsem kdyz jsme dorazili na slavnou vyhlidku Echo Point, odkud je videt nejslavnejsi skalni utvar Three Sisters (Tri sestry), misto piskovcovych skal jsme videli toto:
Nebyla nadeje, ze by se mlha z udoli zvedla, tak jsme se vydali na sestup do udoli cestickou v destnem pralese.
Nahoru nas busi vyvezl podivny vlacek. Sedli jsme si do prvniho vagonku, abychom meli hezky vyhled. Vlak se rozjel vysokou rychlosti, ktera spolu se sklonem svahu mela na svedomi pocit, ze z vlacku vypadneme a bude po nas. Opravdu jsme meli strach a kriceli stejne jako ostatni lidi. Nebyli jsme vubec jistene proti padu, zadne popruhy, retezi, proste vubec nic.....
Urcite si musime tenhle vylet zopakovat, prales nas nadchnul a taky chceme konecne videt Three Sisters!
Vecer jsme doma Dana pozvali na vino, nakoupili jsme chipsy, zmrzlinu a dalsi mnam veci, ze kterych nam bylo opravdu hodne spatne. Sedeli a kecali jsme az do 4 do rana. Docela jsem se uz rozmluvila, rozumim bez problemu. Horsi jsou casy a derava pamet, obcas si Dan pocka, nez si vzpomenu na to spravne slovo. Ono taky bavit se s nim na tema valka ve Vietnamu, Che Guevara, Sametova revoluce, krach burzy v roce 1929 a podobnych tematech opravdu neni jednoduche. Tak aspon par fotek, at vite, jak vlastne vypada.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 misule misule | 5. listopadu 2007 v 5:19 | Reagovat

chtela bych podotknout, ze EVCA si s danem povidala do 4 do rana, neee my :o]

2 Martina Martina | 6. listopadu 2007 v 9:31 | Reagovat

Já ci taky ;(

3 Alena Von Alena Von | E-mail | 7. listopadu 2007 v 21:40 | Reagovat

Ahoj, tak to se Ti zaručeně nestýská. Aspoň mám od začátku takový dojem.Když čtu Tvé zprávy, tak zjišťuju, jaká je tu nuda. Já už bych zase někam jela! Vydrž!! Vypadá to dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama