Březen 2008

Cesty po Australii I

30. března 2008 v 7:22 Austrálie
Dva tydny ubehly jako voda. V poradku jsme se vratili z cest po australskem kontinentu. Pokusim se popsat, co vsechno jsme zazili a videli. Je to jen moje videni udalosti, takze cely popis je hodne subjektivni.
17.3. jsme nasedli do letadla s klokanem na peruti a za tri hodiny vystoupili v srdci rudeho kontinentu, v Alice Springs (AS). Privitala nas vymetena obloha a poradne vedro. Ubytovali jsme se v peknem hostelu na kraji mesta a vyrazili nakoupit neco k jidlu. V AS zije necelych 25 tisic obyvatel, ale my tomu neverime. Mesto je dira po granatu s par domky, takze nam neni jasne, kde vsichni ti lide ziji. Centrum mesta tvori Todd street, na ktere najdete hospudky, kramky s levnym aboridginskym umenim a take supermarkety a rychle obcerstveni. Prekvapilo nas mnozstvi zelene. Palmy bych v domnele pousti vubec necekala. Stejne prekvapeni jsme pak byli i behem dalsich cest po outbacku. Nase predstava rudeho pisku a obcasnych trsu travy vzala rychle za sve. Kdyz uz jsem u zklamani......stada hopkajicich klokanu jsou mytus! Miliony klokanu v Australii je mytus! My jsme v Kings Canyonu videli jen siluetu jednoho klokana. A to se domnivame, ze to nebyl klokan ale atrapa. Clovek se vlaci tisice km polopousti, kde se to ma hemzit klokanama a jedine co vidi, je mrtve mlade a par koster. A taky divoci velbloudi.
Alice Springs
Potkali jsme samozrejme take Aboridgince. Ale nikdo se je neodvazil vyfotit. Pripadali bychom si jako v zoo a hlavne oni se tvari strasne vyhruzne. Radsi jsem vzdycky koukala jinam, kdyz jsme je mijeli. Muzi i zeny vypadaji stejne, rozlisovali jsme pohlavi jedine diky obleceni. To, ze se nekde pobliz vyskytuju puvodni obyvatel Australie poznate take po cichu....... dost silne zapachaji.
Prvni noc jsme sli brzy do postele, protoze jsme vstavali uz ve ctyri hodiny rano. Vyzvedl nas nas pruvodce Aaron a vydali jsme se do divociny. Okolni krajina nam vubec nepripadala nudna. Nacestovali jsme v mikrobuse 1 500 km a celou dobu se bylo na co divat.
Prvni den jsme projizdeli kolem Uluru. Videli jsme ho jen v dalce a bylo cele v mlznem oparu. Vjeli jsme do narodniho parku, ve kterem se nachazi Uluru a Kata Tjuta. Navstivili jsme aboridginske centrum, ktere vysvetluje historii Aboridgincu a jejich nabozenstvi, ktere formou vypravenych pribehu prezilo po 40 000 let.
Nasim cilem byly blizke Olgas (Kata Tjuta). Kdysi to byval stejny monolit jako Uluru, ale vlivem eroze se rozpadl do nekolika utvaru, ktere pripominaji hlavy. Odtud take puvodni aboridginsky nazev Kata Tjuta, ktery znamena mnoho hlav.
Prestoze jsme vysly na kratkou prochazku do jedne soutezky uz kolem sedme rano, stejne bylo brzy silene horko. Musim se take zminit o mouchach. Australske mouchy jsou uplne jine nez ceske. Mensi. Vlezlejsi. Vlezou vsude. Do oci, do pusy, do nosu. Machnete rukou a ony neuleti. Takze jsme si zakoupili slusive sitky, ktere nam zprijemnovali pochody v polopousti.
Kata Tjuta - komentar netreba, jen se kochejte
Po obhlidce Kata Tjuta jsme se presunuli na vyhlidkove misto, ze ktereho je nejlepsi vyhled na zapad slunce nad Uluru. Prijeli jsme dost pozde, takze vsude uz parkovaly autobusy a auta. Japonsti turiste popijeli sampanske a vecereli........
Hodne nam ten cirkus vadil, ale co se da delat. Vsichni chteji videt to same a pokud existuje jen jedno takhle skvele misto, na ktere vas vezmou, co se da delat. Takze jsme se proboxovali do prednich rad a cekali. Stalo to za to:
Po zapadu slunce jsme se presunuli do nedalekeho kempu. Pro movitejsi turisty, kteri vyhledavaji pohodli, za hranicemi narodniho parku postavili luxusni chaticky. My jsme spali ve swagu. Swag je jakysi vak z plachtoviny, na dne ktereho je matrace. Cele je to plne pisku, ktery je treba vytrepat. Swagy se rozlozi po zemi, daji se do nich spacaky a spi se jen pod hvezdami. Uzasna zkusenost. V noci je teplo, takze jsem spala jen v sortkach a tilku, spacakem jsem se prikryla az k ranu. Rano jsme vstavali za tmy a vyrazili se kochat vychodem slunce nad Uluru. Krasa...........
Cekal nas vrchol naseho vyletu. 9km pochod kolem Uluru. Cela skala je magicka, meni barvy podle toho, jak na ni sviti slunce. Neda vam to a porad obracite hlavu jejim smerem. Nema cenu popisovat pocity, jake zazivate. Museli byste tam byt, citit atmosferu mista a sahnout si. Takze se jen podivejte na fotky, ktere nezachyti ani setinu toho, jake to tam je ve skutecnosti.
Uluru base walk
Zbytek dne jsme stravili prejezdem do Kings Canyonu. V kempu (vlastne tam byly jen zachody, sprcha a lednice) jsme vysplhali na nejblizsi kopec a kochali se zapadem slunce nad krajinou.
Vecer jsme rozdelali ohen, pekli jakysi australsky chleba (smichejte vodu s moukou a dostanete urcite tu samou chut) a taky se pokouseli hrat na didjeridoo, tradicni hudebni nastoj domorodcu. Vetsinou z nej vychazely zvuky, ktere hodne pripominaly buceni kravy. Jen jeden Kanadan projevil talent a povedlo se mu nastroj i rozvibrovat. Rano jsme opet vstali jeste za tmy a vyjeli na peti hodinovy pochod Kings Canyonem. Opet tady plati to same, co jsem psala o Uluru. Kdo nezazil, nepochopi...........
Den jsme zakoncili s nasi skupinkou (nejlepsi byla nemecka Turkyne, studentka mediciny Emel a Spanel Marc) v hospode, jejiz zdi byly polepene plakaty. K nasemu prekvapeni jsme nasli hned nekolik v cestine. Byly z ery komunisku, vymalovana budovatelska hesla o obrazky delniku.......Dalsi den jsme opet prosli AS, ale jelikoz byl Velky patek, vsude bylo zavreno. Odpoledne jsme odleteli do tropickeho Cairns. Pri vystupu z letadla jsme dostali vlhkou horkou facku. Zbytek nasi dovolene jsme totiz prozili v klimatu, ktere se podoba skleniku. 90% vlhkost vzduchu a teploty nad 30°.
z letadla

Cesty po Australii II

30. března 2008 v 7:19 Austrálie
Samotne vyhlasene letovisko nas hoooodne zklamalo. Kde nic tu nic. Zadne plaze (mesto lezi v zalivu), nic zajimaveho k videni. Snad jen ten bazen v parku, na brehu zalivu. A taky gekoni, kteri behali po zdech hostelu.
Pripojil se k nam Michal a v nedeli jsme vyrazili snorchlovat na Velky barierovy utes. Na lodi mi bylo spatne, takze jsem byla rada, kdyz jsme po hodine a pul konecne dorazili na utes.
Navlekli jsme se do neoprenu (slusivy oblecek, ze?), na nohy nasadily ploutve, vyzbrojili se snorchlem a brylemi a hupsnuli jsme do vody, ze ktere jsme dva dny temer nevylezli.
Kdyz poprve strcite hlavu pod hladinu, necekate, ze uvidite neco tak nadherneho. Stovky pestrobarevnych rybek, ktere jste do te doby videli maximalne v akvariu. Tady kolem vas proplouvaji jako by nic. Kdyz se nehybate, pripluji tak blizko, ze se jich skoro muzete dotknout. Obri papousci ryby, nadherne zbarvene, pred vami oziraji koraly. Mensi hejna rybek si hraji na schovavanou. Nestacite otacet hlavou a plavete dal a dal. Vidite zraloka, rejnoka nebo zelvu a vystrcite hlavu nad vodu a volate na ostatni, aby o ten zazitek taky neprisli. Kdyz plavete uplne az nad utes, mate koraly jen pul metru pod sebou. Obcas se o ne otrete ploutvi nebo kolenem. Proto je jich hodne tak znicenych....My jsme potom takhle nad koraly uz neplavali. Meli jsme spatny pocit z toho, ze je nicime. Zustavali jsme na jejich okraji, kde je k videni nejvice velkych ryb.
Jednoznacne nejlepsi zazitek bylo videt zraloka utesoveho. Proplouval si kolem nas, majestatni a zvedavy. Necitila jsem strach, spis respekt. Rozhodne jsem za nim neplavala. Take se nam moc libila kareta (morska zelva). Line se vznasela nad hlubinou. Vecer potom kolem lodi krouzili desitky mensich i vetsich zraloku (zralok utesovy a dalsi druh neznam....ale zjistim). Prilakalo je svetlo a taky zbytky z kuchyne. Misa s Lenkou dostali zbytky ryb a hazeli jim je do vody. Pri pohledu, jak se pokousi dvoumetrove mrchy krmit z ruky, se mi delalo ponekud mdlo.........

Kdyz uz pisu o uzasnem snorchlovani, musim zminit ne prilis prijemny zazitek z prvniho ranniho potapeni na Velikonocni pondeli. Vstali jsme v sest hodin rano a jeste za sera snorchlovali nad utesem. Me se po navratu udelalo opet spatne a sla jsem si lehnout. Po nejake dobe za mnou prisel Michal a popisoval mi nehodu, ktera se stala jedne mladinke Japonce, ktera na lodi delala potapecsky kurz. Vynorila se u lodi a komunikovala se clenem posadky, ktery ma vzdycky dozor na lodi a hlida vsechny, co jsou ve vode. Pry vypadala zmatene a zkousela ruzne pristroje. Najednou si sundala masku i dychani. Preslo pres ni par vln a ona se ponorila do vody....Dozor na lodi ihned volal vysilackou kolegy. Jeden jen s brylemi pro ni skocil, ale nemohl ji vytahnout, protoze byla moc hluboko. Kolega s bombou na zadech ji potom vynesl na hladinu. 35 minut ji davali masaz srdce...........nakonec se jim podarilo ji ozivit. Zacala sama dychat a priletel pro ni vrtulnik......jenze.....jak dlouho zustala bez kysliku pod vodou? urcite vic jak dve minuty.............Jeste ze jsem u toho nebyla. Vsichni z toho byli hodne spatni, dalsi ponor byl o nekolik hodin odlozen. Resilo se, co se stalo. Udelala pry nekolik zasadnich chyb, ale zvlastni bylo, ze se vynorila sama a o nekolik minut drive nez jeji skupina.........
Opet se neda popsat, co jsme na utesu zazili a videli. Je to jako z prirodovednych dokumentu. Proste nadhera.
Pepa jde na nocni ponor. Tou dobou kolem lodi plavali jeste zraloci. Docela odvaha pustit se za tmy do hlubin.
V Cairns jsme si pote pujcili auto a vydali se 300 km severne, do jednoho z nejstarsiho destneho pralesa sveta, do Daintree. Meli jsme stravit nekolik dni v Cape Tribulation, ktere je soucasti parku. Hned po prijezdu jsme videli nekolik obrich pavouku Golden Orb. Prales prekypoval zivoatem. Spoustu nadhernych rostlin a hmyzu, krasne liduprazdne plaze. Nesmite se zde koupat, protoze v mori se obcas vyskytnou krokodyly.
Hned prvni vecer jsme si s Michalem zaplatili prochazku nocnim pralesem. Necekejte, ze uvidite desitky zvirat....Potkali jsme obri cvrcky, zaby, jednoho jestera a vic nic. Zadni hadi, stromovy klokani nebo kasuari. Slysite je, citite je ale nevidite je. Ale i tak ty tri hodiny v absolutni tme staly za to.
Dalsi den jsme vyrazili na prochazku pralesem, ktera ustila u mista v rece, kde se da bezpecne koupat. Parada!
Cestou jsme videli nadherne motyli, podarilo se vyfotit jen nektere. Ten modry (Papiloo ulysses, Ulysses butterfly) je stazeny z netu, byl na me moc rychly.
Plaze okolo Cape Tribulation jsou paradni. Hory v mlze porostle pralesem, mangrovy a par km od brehu koralovy utes.
Senzacne to vypadalo i v letovisku Port Dougles, ktere jsme navstivili dalsiho dne. Slavna Four Mile Beach je paradni, ale koupat se smi jen v ohrazenem prostoru. V mori uz neplavou krokodyli, ale meduzy...
Cestou zpet do Cairns jsme zajeli na krokodyli farmu. Uzasna byla krokodyli show a projizdka po rece plne krokodylu. Osetrovatele lakali krokouse na maso a ti vyskakovali z vody a s hlasitym sklapnutim celisti spolky navnadu. Nejvic nas dostal osetrovatel v krokodyli show. V malem rybnicku se zelenou vodou si hovel 3m krokodyl. Osetrovatel lezl po kolena do vody, krmil krokouse z ruky a vubec ho vselijak provokoval. Kouknete na video.
Z krokodyli farmy jsme opet vyrazili do Cairns, kde jsme stravili posledni noc a cast dne. Neprekvapilo me, ze jsem v hostelu potkala Lucku, se kterou jsem pracovala v sandwich baru. Na cestach v outbacku jsem totiz potkala svoji spoluzacku z FCE kurzu, Jin.....Australie je proste mala a vasi znami a Cechoslovaci jsou proste vsude. Kapitanka na lodi, na ktere jsme jeli z utesu, na nas mluvila slovensky, mlady kluk a jeho tata na nas v pralese spustili cesky a skupinka holek u stanku se suvenyry mluvila rovnez cesky. Jedna slecna s maminkou nas provazela z Alice Springs az do Cape Tribulation........
Taaaak. Konecne jsem popsala alespon zlomek toho, co se delo na cestach. Porad me napada spousta podrobnosti, ktere bych mela doplnit, ale to fakt nejde........Fotek mam tisic, takze je ani nebudu nahravat na net. Pockejte si do zari.

Prazdniny konecne zacaly

14. března 2008 v 12:55 Austrálie
Vratilo nebo lepe receno konecne se ukazalo slunicko. Teploty jsou na tricitce, nebe s berankama.
V pondeli jsem se vydala na solo akci. Vzala jsem trajekt na Manly a odtud jsem sla 10 km pesky po pobrezi tzv. Manly Scenic Walkway. Po ceste jsem se koupala na nekolika liduprazdnych plazich, ke kterym vedla jen uzka cesticka po utesech.
Trasa vedla take chranenym uzemim kde to vypadalo jako v divocine. A pritom The City bylo na dohled, jen pul hodinky autobusem.
V utery jsme se s Misou vypravili na nasi oblibenou Coogee beach. Lidi na ni bylo poskrovnu, vlnky jen takove prijemne. Krasne jsme si odpocinuli. Na veceri jsme si dosli do jedne levne hospody na plazi. Dala jsem si uzasny steak.....teda ten bych vam fakt prala.
Ve stredu jsem si sbalila vsechny veci, u cehoz jsem se v nasi podkrovni mistnustce radne zapotila. Stravila jsem proto par hodin u bazenu a pak se vydala do agentury prevzit letenky a posledni instrukce pred odletem.
Vecer me Michal prijel odstehovat a po ceste jsme se stavili podivat na jeden byt v Rhodesu, ktery nasel pres inzerat. V pouze rok starych apartmanech s vyhledem na Homebush Bay nabizel slovensky par vlastni pokoj s koupelnou. V apartmanech jsou k dispozici vyhrivane 20 m bazeny, sauny, posilovna a virivka. Srdce mi zaplesalo, kdyz jsem to videla. Samotny byt taky luxus. Dvoupatrovy, dole obyvak s kuchyni o velkou terasou a nahore pokoje. Slovaci se nam zdali taky vcelku fajn, takze jsme se rozhodli, ze do toho jdeme. Takze si ani nebudu vybalovat a po cestovani vsechny veci rovnou presunu zase jinam.
O spravnosti meho rozhodnuti me utvrdil fakt, ze na me z lednicky vykouklo par svabiku, rano pod oknem zase z protejsiho motocentra turovali harleje a na dalnici je dnes takovy provoz, ze hluk doleha i pres zavreny balkon. V Rhodesu nic takoveho nehrozi. Jeste je to co by kamenem dohodil do parku a do Olympic centra a nakupnich center. Na vlak to mam ani ne pet minut a v centru budu za dvacet minut. Takze to vyhlizi slibne. Hlavne aby spolubydlici byli v pohode.
Jelikoz mam volno, tak jsem vam vytvorila i mapku. Tam, co miri cervena sipka, lezi Olympic Park. A cervene kolecko s teckou oznacuje misto, kde snad budu pracovat a chodit do skoly.
V patek jsem zasla do agentury vyridit si skolu. Zapsala jsem se na jednu v centru mesta, na management. Papirovani a placeni se vyridi po cestovani. No, snad vedi, co delaji.
Mam pred sebou krasny vikend, pocasi ma totiz vydrzet. Zitra tj. v sobotu dela Misa zkousku (drzim palce!) a my se pojedeme koupat na plaz.
V nedeli nalozime miliony Misinych zavazadel a povezeme je i ji na Maroubra beach, kde se po prijezdu z cest docasne ubytuje. V pondeli dopoledne odletame smer Alice Springs :-) Teploty splhaji nad ctyricet, tak se asi kolem Uluru na 8 km turu nevydam.......
Na zaver neco pro rodinne prislusniky. Dvojnice nasi Mili Mici, zijici na ulici v mem minulem bydlisti.

Zkouska, rozluckova party a Wentworth Falls

9. března 2008 v 10:03 Austrálie
Takhle nabity vikend jsem uz hodne dlouho nezazila.
V sobotu rano jsem dodelavala zbyvajici tri casti zkousky. Neco bylo jednoduche, neco slozite. Za tri mesice budu vedet vysledky. Myslim, ze bych to mohla udelat. Uvidime.
Zkouska koncila ve tri a v sest zacinala u Lesli v apartmanech party. Presneji receno na strese je pro grilovani propraveno uplne vsechno. Sesli jsme se vsichni ze tridy a jeste se k nam pridalo par lidi z jinych trid. A mile prekvapeni bylo, ze dorazili i oba ucitele, Simon a Michael. Vsichni jsme se prejedli a opili.....me se to povedlo takovym zpusobem, ze ve me alkohol vydrzel az do rannich hodin. Fotky opilych spoluzaku a me osoby dodam v tydnu.
V jedenact jsme se presunuli do Three monkeys, kde jsem se sesla s Misama.
Spat jsem sla nad ranem a kdyz jsem se pred devatou probralo, nebylo mi zrovna nejlip po tele. Venku bylo nadherne, jasno, slunicko prazilo. S Michalovym kamaradem Markem a dokonce i s mym budoucim spolubydlicim Deep jsme vyrazili do Blue Mountains. Vybrali jsme si trasu nejtezsi obtiznosti a udelali si pekny vyslap k Wentworth Falls (vodopady).
Tech schodu, co jsme zdolali! Fuj....
Vodopady zdolavala skupinka turistu. Za 160 dolaru si canyoning muzete zkusit taky (jak se tomu rika cesky?).
Rozdil teplot mezi dnem udoli a vrcholkem byl minimalne deset stupnu, tak doufam, ze to neodstunu.
Vylet se uzasne vydaril, s Deepem je velka legrace. Dokonce i v anglictine dokazeme vtipkovat a delat si ze sebe navzajem srandu.

Posledni den na SCE

7. března 2008 v 6:09 Austrálie
Deset tydnu uteklo jako voda a dnesek byl mym poslednim dnem stravenym na Sydney College of English. Zaverecne predani certifikatu, knizek o Australii a hlavne spolecneho obeda se konalo v prvni pekne restauraci, kterou jsem tady navstivila. Byval v ni pred valkou nevestinec. Asi jako pamatku na tyto dny visi vsude na stenach obrazy nahych zen........
Zitra se naposledy uvidim se svymi spoluzaky, poradame po zkousce party na rozloucenou. Vsichni budou v pristich tydnech cestovat a pak odleti zpet domu. Bude se mi po nich moc styskat. Zazili jsme spolecne spoustu legrace.
Trochu vam je predstavim:
Japonska dvojka aneb Extraordinary Atsunori Hashimoto a Sachie Hayiashi
O Atsunorim a jeho obcasnych agresivnich vypadech na zacatku kurzu uz jsem tady jednou psala. Nastesti brzy prestal. Studuje v Tokiu lingvistiku, je mu cerstvych 21, i kdyz jsem mu hadala o par let vic. Naucil me rikat japonsky Jak se mas - Odenki deska. A taky nandake. Presny vyraz tohoto slova nikdo ve tride nezna, ale vsichni ho moc radi pouzivame :-)
Prekvapil nas hlaskou, ze doma vubec nic nedela. Maximalne si uklidi svuj pokoj. (And who does all house chores, Atsunori? My mother!) Ma vlastni auto a s tim mu obcas zajede do mycky jeho tatka. Vlastni penezenku Luis Vuitton za 600 dolaru.
Jednou se mnou a s Michalem jel na plaz. Zrovna byly velke vlny a on je opravdu hubenourek. Jeho souboj s prilivem bych vam prala videt. Smali jsme se tak, az nas bolelo bricho.
Je to zlaticko, travila jsem s nim asi nejvic casu.
Byl o vikendu s rodici v Perthu a privezl nam odtud vybornou bonbonieru. A taky nam pripravil tradicni japonsky obed. Bylo to moc dobre. Palacinky se zelim, veprovym masem a nejakou omackou. Nazev jsem zapomnela pet sekun pote, co mi ho rekl.

Cesky vyslovuje Jak se mas s takovym akcentem, ze kdybyste zavreli oci, tak byste si mysleli, ze mluvi Cech.
Sachie je 20 - ti leta studentka americko - japonskych vztahu, taktez v Tokiu. Nesnasi sushi a podporuje lov velryb. Byla moji partnerkou pri speakingu, docela jsme se pri priprave na tuhle cast zkousky pobavili. Dnesni rozluckovy obed probrecela, vubec se ji nechce do Japonska.
Nadsena fotbalistka a fanynka FC Liverpool. S klukama vedla vasnive spory a sledovala vsechna utkani.
Su Chul Lee (Charles) a Leslie Follot
Charles oslavil v Sydney svoje 25 narozeniny, pri te prilezitosti jsme si ve skole dali dort a palacinky. Asi pred mesicem pro vsechny navaril obed a pozval nas na piknik do parku.
Korejci byvaji vetsinou upjati, ale tenhle kluk se naprosto vymyka vsem klise, co se o Korejcich vypravi. Miluje free style karate, porad osahava nekomu vlasy, rad tancuje hip-hop, naucil nas vybornou hru Samjuko samjuko a taky jednu melodii z korejske reklamy na banku, kterou jsme ho cely tento tyden deptali.

Leslie slavila pred par tydny 26. narozeniny. Taky jsem byla pozvana, ale vecere v televizni vezi za 70 dolaru byla nad me financni moznosti. Ve Francii pracovala jako asistentka reditele. Minuly patek se vecer pred listeningem silene opila a v deset hodin misto aby psala zkousku, tak zvracela na zachode. Vyborne hraje kulecnik.

Zitra se u ni v apartmanu kona party :-)
Jin Cheo a Fabienne Mendelin
Jin (21) studuje v Soulu historii a ucetnictvi. Chova se jako typicka Korejka. Ticha, usmevava, slusna. Moc chytra holka. Chodila na elitni stredni skolu, kde studenti studuji od 8am do 21pm a do jedne do rana delaji ukoly.........
Pece vyborne kolace......dostala jsem od ni recept, ale kam jsem ho dala.........??? Dojizdela denne do skoly vic jak hodinu az z Parramaty. Bydli u stryce a tety, kterym plati vcelku mastny najem.
Fabienne je tridni benjaminek, je ji teprve 21. Bydli blizko Basileje a pracuje v bance. Dneska mi vypravela o svem sefovi...kvuli sexualnim narazkam na jeji osobu si stezovala u vedeni a po prijezdu do Svycarska ji ceka nove zamestnani.
Obdivuje Rogera Federera, byla se podivat i na Melbourne Cupu. Ve skole byla vzdyckz jako prvni a hltala knizky od Danielle Steelove. Jednu jsem od ni dostala, pry je super....no.......to teda nevim.
Fabian Hensellek
21 - lety milovnik techna, znackoveho obleceni a vymetac klubu. Po nocich paril a za den vypil 3-5 velkych kafi. Bydli v nejlepsim meste na svete, v Curychu. Nejcasteji jsme od nej slyseli Come on! a Fucking Use of English. Pracuje jako dealer, pristi rok ma snad zacit pracovat v Hong Kongu.
Nevahal vyplaznout 500 dolaru za skok padakem a 300 za G Star dziny. Nekolik hodin jsme spolu stravili nad listeningem, ktery opravdu nenavidi. Vetsinou po prvni casti odhodil propisku, sbalil si veci a odesel domu. Druhy den ale za mnou prisel, ze ted uz vydrzi az do konce. A po par tydnech to opravdu dokazal.
Lukas Uhlir
Rekli byste mu 31? Jo, fakticky. Vsechny jeho historky jsem slysela aspon 3x. Rano pred skolou, v dopoledni hodine, nekdy u obeda a pak jeste v odpoledni hodine. Prvni den prohlasil: I come from universe. Lukasi, ja ti to verim. ....
Tenhle clovek se neda popsat, ten se musi zazit. V Sydney zazil i krusne casy, pred mesicem ho prepadli a zbili. Dva typci po nem chteli penezenku a on porad opakoval, ze jim ji nemuze dat, protoze zadnou nema (tyden pred tim ji totiz ztratil po ceste z oslavy Leslinych narozenin). Tak ho zmlatili. Zivot mu zachranilo projizdejici auto, ktere ty dva blbecky vylekalo. Vyborne jsme se pobavili nad jeho vypovedi na policii, kterou nam prinesl okopirovanou.
Pristi mesic presidli na cas do Londyna.
Florian Camendzind
24 - pekar z Curychu, ktery si v lete zacne delat pilotni licenci. Milovnik fotbalu a vecny odpurce kriketu. Chodili jsme spolu i na general english. Miluje svycarsky syr a svycarskou cokoladu. Pokud vas potka v Alpach a vy budete mit na nohou zabky, tak vas nejspis shodi ze skaly dolu.
Procestoval uz pulku zemekoule. Dokazal Michaela premluvit k vypraveni jeho uzasnych historek o vietnamskych kotatcich, generalovi z Kambodze, bilem mrtvem kralickovi a lesbickach. Az se mnou budete zase v Cechach, tak mi je pripomente. Musite je slyset.
Igor Strba (26)
Stavar ze slovenskych Zlatych Moravcu....tvarila jsem se nechapave na jeho misto bydliste. Vyrabely se tam lednicky Calex:" Pocuvaj, kazdy ji mival doma, aj ty!" Jo, vzpomnela jsem si na tu strasnou, co jsme mivali........
S Igorem jsme sedavali u jednoho stolu a snazili se prelozit neprelozitelne, aby nam ta gramatika davala alespon nekdy smysl. Zustava v Sydney dalsi rok, takze je jasne, ze se budeme dal vidat. Doufam ze i na spolecnych vyletech.
Simon Roptell
Nas pan ucitel, typicky Australan. Bydli na plazi a neumi si predstavit svuj zivot bez serfovani. Nechape Evropany, ze mohou jist brambory a syry a obdivuje nas, ze prezijeme mrazy a snih. Neco tak odporneho jako lyzovani si neumi ani predstavit. Vubec vsechny zimni sporty nesnasi a pro skoky na lyzich ani nezna anglicky nazev.
Behem dlouhych chvil, nez jsme vypracovali ukoly, nakreslil na tabuli uzasne obrazky. Dnesni posledni den byl dojaty, vyzadal si na vsechny emaily a pronesl dojemny proslov.
Opravdu skvely ucitel. Stejne jako Michael Radcliffe.
U jeho historek jsme se valeli smichy. Kazde rano nas informoval o stavu nekonecnych kriketovych zapasu Indie versus Australie. Jediny, kdo se orientoval v pravidlech a hracich, byl Igor a Florian.
Vedl vasnive diskuze se Satchii na tema vrazdeni velryb. Mluvi plynne japonsky.

Mardi Gras 2008

2. března 2008 v 3:05 Austrálie
Tak jsem napsala dlouhy, vtipny clanek o vcerejsi Mardi Gras a ono se mi to smazalo! Uz se mi to nechce psat znovu....Takze jen strucne.
Nase sestava:
Co je to Mardi Gras?
Pochod homosexualu a jejich pratel. Letos se pry zucastnilo vyrocniho 30. extravagantniho pruvodu 10 000 macatych mamin v tangach, pupkatych panu v kozenych obleccich, vyposilovanych mladiku v lesklych trenyrkach, andelu a certu, lesbicek na motorkach, nahatych cyklistu, krasnych slecen a chlapu, kteri by radi byli krasne slecny.........jako treba ten, se kterym jsme se fotili.
Oblibene barvy? Ruzova, bila, cerna. Cil: hlavne se odlisovat. Podvazky, vysoke podpadky, stribrna, zlata, neonove barvy, vycpane podprsenky, sitovane puncochy? Proc ne. Je jedno, jestli jste tlusti, tenci, vysoci, mali, mladi, stari, chlap nebo zenska. Klidne to na sebe nandejte a jdete se bavit. Po prehlidce nasleduje obri party pod sirym nebem, na kterou jsme nesli. Vstup byl sto dolaru. Ale mohla by to byt dobra zkusenost........I lide v publiku byli obleceni rekneme nevsedne....a hodne nalehko. V noci mohlo byt tak 15 stupnu. Byla nam zima ve svetru a bunde. Takze ty polonahe ucastniky pruvodu i nektere lidi v publiku obdivuju.
Kluci sli na Mardi Gras s tim, ze uvidi nadherne sexy holky. Ano, videli. Tyhle dve namornice.
Zbytek lesbicek vypadal takto:
A u nekterych ucastniku jsme si nebyli jisti pohlavim.
Par fotecek:
Pekna australska vlajka
Holka nebo kluk?
S Michalem jsme se po 2,5 hodinach stravenych v davu vydali pesky na Circular Quay.
Byli jsme prekvapeni, ze tam nadale kotvi jedna z nejvetsich lodi sveta, Queen Elizabeth.
Minulou nedeli si v Sydney dala dostavenicko s modernejsi a vetsi kolegyni, Queen Victoria. My jsme jaksi jejich rande zaspali, tak jsme byli moc radi, ze jsme videli aspon jednu z akterek. Byla krasna i kdyz dost chladna noc. Meli jsme krasny vyhled na lod, Harbour Bridge i Operu.
a na zaver pohled na televizni vez