Cesty po Australii II

30. března 2008 v 7:19 |  Austrálie
Samotne vyhlasene letovisko nas hoooodne zklamalo. Kde nic tu nic. Zadne plaze (mesto lezi v zalivu), nic zajimaveho k videni. Snad jen ten bazen v parku, na brehu zalivu. A taky gekoni, kteri behali po zdech hostelu.
Pripojil se k nam Michal a v nedeli jsme vyrazili snorchlovat na Velky barierovy utes. Na lodi mi bylo spatne, takze jsem byla rada, kdyz jsme po hodine a pul konecne dorazili na utes.
Navlekli jsme se do neoprenu (slusivy oblecek, ze?), na nohy nasadily ploutve, vyzbrojili se snorchlem a brylemi a hupsnuli jsme do vody, ze ktere jsme dva dny temer nevylezli.
Kdyz poprve strcite hlavu pod hladinu, necekate, ze uvidite neco tak nadherneho. Stovky pestrobarevnych rybek, ktere jste do te doby videli maximalne v akvariu. Tady kolem vas proplouvaji jako by nic. Kdyz se nehybate, pripluji tak blizko, ze se jich skoro muzete dotknout. Obri papousci ryby, nadherne zbarvene, pred vami oziraji koraly. Mensi hejna rybek si hraji na schovavanou. Nestacite otacet hlavou a plavete dal a dal. Vidite zraloka, rejnoka nebo zelvu a vystrcite hlavu nad vodu a volate na ostatni, aby o ten zazitek taky neprisli. Kdyz plavete uplne az nad utes, mate koraly jen pul metru pod sebou. Obcas se o ne otrete ploutvi nebo kolenem. Proto je jich hodne tak znicenych....My jsme potom takhle nad koraly uz neplavali. Meli jsme spatny pocit z toho, ze je nicime. Zustavali jsme na jejich okraji, kde je k videni nejvice velkych ryb.
Jednoznacne nejlepsi zazitek bylo videt zraloka utesoveho. Proplouval si kolem nas, majestatni a zvedavy. Necitila jsem strach, spis respekt. Rozhodne jsem za nim neplavala. Take se nam moc libila kareta (morska zelva). Line se vznasela nad hlubinou. Vecer potom kolem lodi krouzili desitky mensich i vetsich zraloku (zralok utesovy a dalsi druh neznam....ale zjistim). Prilakalo je svetlo a taky zbytky z kuchyne. Misa s Lenkou dostali zbytky ryb a hazeli jim je do vody. Pri pohledu, jak se pokousi dvoumetrove mrchy krmit z ruky, se mi delalo ponekud mdlo.........

Kdyz uz pisu o uzasnem snorchlovani, musim zminit ne prilis prijemny zazitek z prvniho ranniho potapeni na Velikonocni pondeli. Vstali jsme v sest hodin rano a jeste za sera snorchlovali nad utesem. Me se po navratu udelalo opet spatne a sla jsem si lehnout. Po nejake dobe za mnou prisel Michal a popisoval mi nehodu, ktera se stala jedne mladinke Japonce, ktera na lodi delala potapecsky kurz. Vynorila se u lodi a komunikovala se clenem posadky, ktery ma vzdycky dozor na lodi a hlida vsechny, co jsou ve vode. Pry vypadala zmatene a zkousela ruzne pristroje. Najednou si sundala masku i dychani. Preslo pres ni par vln a ona se ponorila do vody....Dozor na lodi ihned volal vysilackou kolegy. Jeden jen s brylemi pro ni skocil, ale nemohl ji vytahnout, protoze byla moc hluboko. Kolega s bombou na zadech ji potom vynesl na hladinu. 35 minut ji davali masaz srdce...........nakonec se jim podarilo ji ozivit. Zacala sama dychat a priletel pro ni vrtulnik......jenze.....jak dlouho zustala bez kysliku pod vodou? urcite vic jak dve minuty.............Jeste ze jsem u toho nebyla. Vsichni z toho byli hodne spatni, dalsi ponor byl o nekolik hodin odlozen. Resilo se, co se stalo. Udelala pry nekolik zasadnich chyb, ale zvlastni bylo, ze se vynorila sama a o nekolik minut drive nez jeji skupina.........
Opet se neda popsat, co jsme na utesu zazili a videli. Je to jako z prirodovednych dokumentu. Proste nadhera.
Pepa jde na nocni ponor. Tou dobou kolem lodi plavali jeste zraloci. Docela odvaha pustit se za tmy do hlubin.
V Cairns jsme si pote pujcili auto a vydali se 300 km severne, do jednoho z nejstarsiho destneho pralesa sveta, do Daintree. Meli jsme stravit nekolik dni v Cape Tribulation, ktere je soucasti parku. Hned po prijezdu jsme videli nekolik obrich pavouku Golden Orb. Prales prekypoval zivoatem. Spoustu nadhernych rostlin a hmyzu, krasne liduprazdne plaze. Nesmite se zde koupat, protoze v mori se obcas vyskytnou krokodyly.
Hned prvni vecer jsme si s Michalem zaplatili prochazku nocnim pralesem. Necekejte, ze uvidite desitky zvirat....Potkali jsme obri cvrcky, zaby, jednoho jestera a vic nic. Zadni hadi, stromovy klokani nebo kasuari. Slysite je, citite je ale nevidite je. Ale i tak ty tri hodiny v absolutni tme staly za to.
Dalsi den jsme vyrazili na prochazku pralesem, ktera ustila u mista v rece, kde se da bezpecne koupat. Parada!
Cestou jsme videli nadherne motyli, podarilo se vyfotit jen nektere. Ten modry (Papiloo ulysses, Ulysses butterfly) je stazeny z netu, byl na me moc rychly.
Plaze okolo Cape Tribulation jsou paradni. Hory v mlze porostle pralesem, mangrovy a par km od brehu koralovy utes.
Senzacne to vypadalo i v letovisku Port Dougles, ktere jsme navstivili dalsiho dne. Slavna Four Mile Beach je paradni, ale koupat se smi jen v ohrazenem prostoru. V mori uz neplavou krokodyli, ale meduzy...
Cestou zpet do Cairns jsme zajeli na krokodyli farmu. Uzasna byla krokodyli show a projizdka po rece plne krokodylu. Osetrovatele lakali krokouse na maso a ti vyskakovali z vody a s hlasitym sklapnutim celisti spolky navnadu. Nejvic nas dostal osetrovatel v krokodyli show. V malem rybnicku se zelenou vodou si hovel 3m krokodyl. Osetrovatel lezl po kolena do vody, krmil krokouse z ruky a vubec ho vselijak provokoval. Kouknete na video.
Z krokodyli farmy jsme opet vyrazili do Cairns, kde jsme stravili posledni noc a cast dne. Neprekvapilo me, ze jsem v hostelu potkala Lucku, se kterou jsem pracovala v sandwich baru. Na cestach v outbacku jsem totiz potkala svoji spoluzacku z FCE kurzu, Jin.....Australie je proste mala a vasi znami a Cechoslovaci jsou proste vsude. Kapitanka na lodi, na ktere jsme jeli z utesu, na nas mluvila slovensky, mlady kluk a jeho tata na nas v pralese spustili cesky a skupinka holek u stanku se suvenyry mluvila rovnez cesky. Jedna slecna s maminkou nas provazela z Alice Springs az do Cape Tribulation........
Taaaak. Konecne jsem popsala alespon zlomek toho, co se delo na cestach. Porad me napada spousta podrobnosti, ktere bych mela doplnit, ale to fakt nejde........Fotek mam tisic, takze je ani nebudu nahravat na net. Pockejte si do zari.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dr. Zoidberg....John dr. Zoidberg....John | 30. března 2008 v 21:05 | Reagovat

No ten krokodýl teda nic moc...to když beru Benovi hrnec, tak je to větší rodeo...

2 Evca Evca | E-mail | 31. března 2008 v 6:54 | Reagovat

bleda zavist, bratre Zoidbergu?

3 Klára Klára | 31. března 2008 v 13:37 | Reagovat

nemám slov, jen tiše závidim

4 Váca Váca | 31. března 2008 v 20:51 | Reagovat

tak já teda taky nevim co už napsat...ta společná foto a ty na pláži fakt moooc pěkné!!!!!!!!!!

5 misa misa | 1. dubna 2008 v 15:50 | Reagovat

a tak jako, nemusite vsichni zavidet tak tise, klidne zavidte nahlas :o)

6 dr. Zoidberg....John dr. Zoidberg....John | 2. dubna 2008 v 18:04 | Reagovat

no když to srovnám s tim výletem na Kokořín...

7 Evca Evca | E-mail | 2. dubna 2008 v 23:24 | Reagovat

.................tam bylo aspoň občerstvení. Co je tady? Prd!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama