Cesty po Australii I

30. března 2008 v 7:22 |  Austrálie
Dva tydny ubehly jako voda. V poradku jsme se vratili z cest po australskem kontinentu. Pokusim se popsat, co vsechno jsme zazili a videli. Je to jen moje videni udalosti, takze cely popis je hodne subjektivni.
17.3. jsme nasedli do letadla s klokanem na peruti a za tri hodiny vystoupili v srdci rudeho kontinentu, v Alice Springs (AS). Privitala nas vymetena obloha a poradne vedro. Ubytovali jsme se v peknem hostelu na kraji mesta a vyrazili nakoupit neco k jidlu. V AS zije necelych 25 tisic obyvatel, ale my tomu neverime. Mesto je dira po granatu s par domky, takze nam neni jasne, kde vsichni ti lide ziji. Centrum mesta tvori Todd street, na ktere najdete hospudky, kramky s levnym aboridginskym umenim a take supermarkety a rychle obcerstveni. Prekvapilo nas mnozstvi zelene. Palmy bych v domnele pousti vubec necekala. Stejne prekvapeni jsme pak byli i behem dalsich cest po outbacku. Nase predstava rudeho pisku a obcasnych trsu travy vzala rychle za sve. Kdyz uz jsem u zklamani......stada hopkajicich klokanu jsou mytus! Miliony klokanu v Australii je mytus! My jsme v Kings Canyonu videli jen siluetu jednoho klokana. A to se domnivame, ze to nebyl klokan ale atrapa. Clovek se vlaci tisice km polopousti, kde se to ma hemzit klokanama a jedine co vidi, je mrtve mlade a par koster. A taky divoci velbloudi.
Alice Springs
Potkali jsme samozrejme take Aboridgince. Ale nikdo se je neodvazil vyfotit. Pripadali bychom si jako v zoo a hlavne oni se tvari strasne vyhruzne. Radsi jsem vzdycky koukala jinam, kdyz jsme je mijeli. Muzi i zeny vypadaji stejne, rozlisovali jsme pohlavi jedine diky obleceni. To, ze se nekde pobliz vyskytuju puvodni obyvatel Australie poznate take po cichu....... dost silne zapachaji.
Prvni noc jsme sli brzy do postele, protoze jsme vstavali uz ve ctyri hodiny rano. Vyzvedl nas nas pruvodce Aaron a vydali jsme se do divociny. Okolni krajina nam vubec nepripadala nudna. Nacestovali jsme v mikrobuse 1 500 km a celou dobu se bylo na co divat.
Prvni den jsme projizdeli kolem Uluru. Videli jsme ho jen v dalce a bylo cele v mlznem oparu. Vjeli jsme do narodniho parku, ve kterem se nachazi Uluru a Kata Tjuta. Navstivili jsme aboridginske centrum, ktere vysvetluje historii Aboridgincu a jejich nabozenstvi, ktere formou vypravenych pribehu prezilo po 40 000 let.
Nasim cilem byly blizke Olgas (Kata Tjuta). Kdysi to byval stejny monolit jako Uluru, ale vlivem eroze se rozpadl do nekolika utvaru, ktere pripominaji hlavy. Odtud take puvodni aboridginsky nazev Kata Tjuta, ktery znamena mnoho hlav.
Prestoze jsme vysly na kratkou prochazku do jedne soutezky uz kolem sedme rano, stejne bylo brzy silene horko. Musim se take zminit o mouchach. Australske mouchy jsou uplne jine nez ceske. Mensi. Vlezlejsi. Vlezou vsude. Do oci, do pusy, do nosu. Machnete rukou a ony neuleti. Takze jsme si zakoupili slusive sitky, ktere nam zprijemnovali pochody v polopousti.
Kata Tjuta - komentar netreba, jen se kochejte
Po obhlidce Kata Tjuta jsme se presunuli na vyhlidkove misto, ze ktereho je nejlepsi vyhled na zapad slunce nad Uluru. Prijeli jsme dost pozde, takze vsude uz parkovaly autobusy a auta. Japonsti turiste popijeli sampanske a vecereli........
Hodne nam ten cirkus vadil, ale co se da delat. Vsichni chteji videt to same a pokud existuje jen jedno takhle skvele misto, na ktere vas vezmou, co se da delat. Takze jsme se proboxovali do prednich rad a cekali. Stalo to za to:
Po zapadu slunce jsme se presunuli do nedalekeho kempu. Pro movitejsi turisty, kteri vyhledavaji pohodli, za hranicemi narodniho parku postavili luxusni chaticky. My jsme spali ve swagu. Swag je jakysi vak z plachtoviny, na dne ktereho je matrace. Cele je to plne pisku, ktery je treba vytrepat. Swagy se rozlozi po zemi, daji se do nich spacaky a spi se jen pod hvezdami. Uzasna zkusenost. V noci je teplo, takze jsem spala jen v sortkach a tilku, spacakem jsem se prikryla az k ranu. Rano jsme vstavali za tmy a vyrazili se kochat vychodem slunce nad Uluru. Krasa...........
Cekal nas vrchol naseho vyletu. 9km pochod kolem Uluru. Cela skala je magicka, meni barvy podle toho, jak na ni sviti slunce. Neda vam to a porad obracite hlavu jejim smerem. Nema cenu popisovat pocity, jake zazivate. Museli byste tam byt, citit atmosferu mista a sahnout si. Takze se jen podivejte na fotky, ktere nezachyti ani setinu toho, jake to tam je ve skutecnosti.
Uluru base walk
Zbytek dne jsme stravili prejezdem do Kings Canyonu. V kempu (vlastne tam byly jen zachody, sprcha a lednice) jsme vysplhali na nejblizsi kopec a kochali se zapadem slunce nad krajinou.
Vecer jsme rozdelali ohen, pekli jakysi australsky chleba (smichejte vodu s moukou a dostanete urcite tu samou chut) a taky se pokouseli hrat na didjeridoo, tradicni hudebni nastoj domorodcu. Vetsinou z nej vychazely zvuky, ktere hodne pripominaly buceni kravy. Jen jeden Kanadan projevil talent a povedlo se mu nastroj i rozvibrovat. Rano jsme opet vstali jeste za tmy a vyjeli na peti hodinovy pochod Kings Canyonem. Opet tady plati to same, co jsem psala o Uluru. Kdo nezazil, nepochopi...........
Den jsme zakoncili s nasi skupinkou (nejlepsi byla nemecka Turkyne, studentka mediciny Emel a Spanel Marc) v hospode, jejiz zdi byly polepene plakaty. K nasemu prekvapeni jsme nasli hned nekolik v cestine. Byly z ery komunisku, vymalovana budovatelska hesla o obrazky delniku.......Dalsi den jsme opet prosli AS, ale jelikoz byl Velky patek, vsude bylo zavreno. Odpoledne jsme odleteli do tropickeho Cairns. Pri vystupu z letadla jsme dostali vlhkou horkou facku. Zbytek nasi dovolene jsme totiz prozili v klimatu, ktere se podoba skleniku. 90% vlhkost vzduchu a teploty nad 30°.
z letadla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Váca Váca | 31. března 2008 v 20:44 | Reagovat

super!!!!!!!!!jen jsem se nedočetl v Tvém článku jestli ta slečna v té bílé kšiltovce na společné foto je češka:-)) takže bych prosil zlepšení pro příště:-)) jinak ty fotky kolem Uluru fakt bomba...!!!!!

2 Evca Evca | E-mail | 31. března 2008 v 23:17 | Reagovat

jo lukasi, je to ceska. lenka. cestovali jsme jen s cechy. koukej mi napsat email.

3 Annča Annča | 1. dubna 2008 v 22:18 | Reagovat

Teda...nááádhera. Tiše závidim. Tady v tom usmrkaným počasí to obzvlášť vynikne! Měj se krásně!!!

4 Váca Váca | 2. dubna 2008 v 8:05 | Reagovat

děkuju za rychlou odpověď...je pohledná:-), akorát jsem si řikal,že bych měl něco splodit a napsat tak se budu snažit aby to bylo brzy..i když mě teď toho moc nenapadá...co by Tě jako zajímalo...když máš teď v hlavě samou krásnou krajinu,zvířátka a nového přítele:-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama