Duben 2008

Podzim v Blue Mountains

29. dubna 2008 v 12:57 Austrálie
O vikendu se i v Sydney konecne udelalo krasne. Sice mame od te doby porad zimu (v noci jsou jen 4°), ale alespon nam sviti slunicko a nebe je uplne modre.
V sobotu vecer jsme jeli na veceri do Windsoru k Michalove sefce a jeji skoro snase Radce. Vecere o nekolika chodech, koktejly, vyborne vino a prohlizeni fotek z cest byl dobry relax pred vyletem do Blue Mountains, ktery jsme meli naplanovany na druhy den. Prespali jsme u Mirky a druhy den rano jsme nasedli do dzipu a vyrazili na cestu.
Mirne jsme bloudili, mapa a znaceni cest se uplne rozchazelo, takze jsme nakonec vubec nesli trasu, kterou jsme chteli. Pocasi bylo aprilove. Chvili na tricko, chvili na destnik, chvili na zimni bundu. Opet jsem si zopakovala cestu Scenic Railway (tim strmym vlackem o sklonu 52°), protoze zacinala bourka a nam se nechtelo slapat po nekolika desitkach kluzkych schodu nahoru.
V pondeli jsem byla prvne ve skole. Chodim na stejne predmety jako Pepa, co jsme s nim pred mesicem cestovali. Ve skole je to zajimave..... Dopoledne jsme se ucili pracovat s pocitacem. Ano, ctete spravne. Na prvni pohled primitivni vec, ale zkuste si plnit vsechny ty v cestine primitivni prikazy taky v anglictine.....Stravili jsme s Pepou nekolik hodin nad testy a prokousali se do poloviny. Pristi tyden dame zbytek. Odpoledne potom mame bezpecnost na pracovisti. Jak se vyvarovat hazardu, jak maji australani odstupnovany risk levels a podobne strasne zajimave veci.....Jo a jsme tam jediny neasiati.

Sydney Aquarium

26. dubna 2008 v 6:35 Austrálie
Anzac Day jsme chteli stravit ve meste. Jenze jsme brzy zjistili, ze program se nam moc nezamlouva. Prehlidku vojaku a veteranu jsme si nechali ujit. Bohate nam stacil zivy prenos v televizi.
Vecer ve meste jsme potkavali na mol opile namorniky a vojaky v super uniformach. Opravdu se nic zvlastniho nedelo, tak jsme se vydali na dlouho odkladanou navstevu akvaria, kde maji otevreno az do deseti do vecera.
Hned u vstupu jsem videla ziveho ptakopyska! Jenze jsem ho pozorovala asi tak minutu, nez zalezl do jeskyne a uz z ni nevylezl.....Prekvapilo me, jak je malicky. Povedlo se mi ho vyfotit takto kvalitne:
V akvariu maji spoustu obrich akvarek s australskou morskou i sladkovodni faunou. Po pravde.....ano, bylo to pekne. Ale ze bych to musela videt znova?
Tesila jsem se na tulene, jenze ti uz spali a ve vode plaval jen jeden, takze mi podvodni tunel byl vcelku na dve veci. Bazen, ve kterem si muzete pohladit ruzne morske zivocichy, byl zavreny. To uz jsem zacinala byt opravdu hodne nastvana. Nastesti nejvetsi atrakce nezklamala. Vesli jsme do proskleneho tunelu. Vsude kolem nas proplouvali zraloci, obri manty, zelvy, rejnoci a dalsi ryby. Zraloku tam plavalo aspon tricet, ruzne druhy a ruzne velci. Videli jsme i zraloky utesove, ktere jsme meli tu cest videt na vlastni oci pri snorchlovani u Cairns. Manty jsme objevili dve, mohli mit dva metry v prumeru. Karety byly taky obrovske. Nevedela jsem, kam se driv koukat.
Fotky se vzhledem k osvetleni a pohybu zvirat moc nepovedly, ale mam pekna videa. Tak alespon neco:
Manta odpociva na dne jen par cm ode me
zraloci kam se podivas
nazorna ukazka toho, jak rozpoznat aligatora od krokodyla. Aligatorovi jsou videt jen zuby v horni celisti.

Anzac Day

22. dubna 2008 v 8:31 Austrálie
Anzac Day
V patek 25.4. Australané slavi Anzac Day. Tento den je statnim svatkem, takze pokud pocasi dovoli, vydame se v patek do mesta shlednout akce, ktere se vazou k tomuto dni.
A co to vlastne ten Anzac Day je? Googlovala jsem, abych ziskala podrobnejsi informace a narazila na dobry popis na strankach ceske BBC.
Australané na své bývalé vojáky a jejich zásluhy nezapomínají. Každoročně si 25. dubna připomínají "Anzac Day" - den, kdy před 87 lety Australané svedli po boku Novozélanďanů, Britů a Francouzů krvavou bitvu první světové války na pobřeží Turecka.
Téměř v každé australské osadě je takzvaný "Anzac memorial" - pomníček se jmény dobrovolníků padlých, kteří bojovali za svobodnou současnost, a jak Australané říkají: "Dali nám budoucnost". Za východu slunce se slouží ekumenický církevní obřad a kolem pomníčku se nakupí květiny.
Anzac Memorial, Hyde Park, Sydney
25. dubna roku 1915 se na pobřeží Turecka u Gallipoli spolu s britskými a francouzskými vojáky vylodili i Australané a Novozélanďané. U Gallipoli byla svedena významná bitva, ve které invazní jednotky utrpěly obrovské ztráty. Nasazení a neohroženost Australanů a Novozélanďanů, jejich vysoké ztráty a zásluha o konečné vítězství v 1. světové válce daly vzniknout tradici, která doposud stmeluje občany obou zemí.
Neobyčejná odvaha Na počátku 20. století měla Austrálie necelých pět miliónů obyvatel, z nichž se do armády přihlásilo 330.000 dobrovolníků, aby bojovali po boku britské armády. Spolu s dobrovolníky z Nového Zélandu se vyznamenali neobyčejnou odvahou a později pod vedením generála Birdwooda vytvořili ANZAC, neboli Australian and New Zealand Army Corps. V bitvě u Gallipoli zahynulo 8.000 australských vojáků Z 330 tisíc Australanů bylo 60 tisíc zabito a 166 tisíc zraněno. Osm tisíc jich padlo u tureckého Gallipoli a dalších zhruba 30 tisíc ve Francii u Villers Bretonneux a Mont St. Quentin. Jsou tam pohřbeni a Francouzi mají Australany od těch dob opravdu rádi.
Veteránům bitev byla udělena nejvyšší francouzská vyznamenání. Dobré jméno získali příslušníci ANZACu i v druhé světové válce. Byli nasazeni na všech bojištích v Evropě, v severní Africe, v Tichomoří i v jihovýchodní Asii. Tentokrát byly ztráty Australanů a Novozélanďanů podstatně nižší - 21 000 padlých a 58 000 zraněných. Austrálie a Nový Zéland dozrály v plnoprávné národy s vlastní identitou. Oprostily se od koloniální mentality. Získaly národní hrdost a ve Vietnamu už bojovaly jako plnoprávní členové ANZUSU, regionální obdoby severoatlantického NATO. V Austrálii přitom není vojenská služba povinná. Na profesionální službu v armádě se hlásí dobrovolníci obou pohlaví a v ozbrojených silách je čeká tvrdý výcvik. Pokud se rozhodnou vojenskou kariéru předčasně ukončit, obvykle se velmi dobře uplatní v civilním životě díky zkušenostem, které získali v armádě.
Úcta k vojákům Oslavy Anzac Day ztratily na popularitě v 70. letech, poznamenaných konfliktem ve Vietnamu. Avšak od druhé poloviny 80. let je zájem obyvatelstva o tuto tradici rok od roku větší. Australané na své padlé nezapomínají. Oslav na uctění památky padlých se účastní stále více a více občanů, a to nejen zralého věku, ale i mladých rodin s dětmi. Zřejmě si uvědomují, že projevit trochu úcty a vděčnosti předkům, kteří přinesli velkou osobní oběť v boji za svobodu. Bývalí australští vojáci mají svaz nazývaný Returned Servicemen League - Liga válečných veteránů, která se stará o to, aby bývalí vojáci nebo jejich rodiny nestrádali. Členem ligy se může stát australský občan, který kdysi bojoval třeba i v japonské, německé, ruské nebo československé armádě. Mají klubovní budovy v každém městečku a ve velkých městech v každé čtvrti.

Nasi domaci mazlicci

13. dubna 2008 v 8:26 Austrálie
Ve ctvrtek vasnivy akvarista Michal dotahl akvarko. Vedela jsem, ze si chce nejake male koupit, dokonce jsem uvazovala, ze mu ho sama koupim. Jen opravdu malinke, s jednou bojovnici. Hm, tohle se od me puvodni predstavy maleho akvarka poneku odlisuje....
Hned druhy den nakoupil deset neonek, sest teter paraguayskych a tri pancirnicky skvrnite. Vypadalo to fakt moc pekne. Nasbiral kameny, nasazel rostlinky, rybky mezitim plavaly, koukala jsem na ne z postele misto televize. V sobotu rano ovsem osm neonek a jedna tetra plavaly brichem vzhuru. Do par hodin odesly na vecnost i dve zbyvajici neonky a dalsi tetra a dokonce i pancirnicek. Takze misto pozorovani rybek je ted taham mrtve z pod kamenu a splachuju do zachoda. Trochu mi to pripomina moje akvaristicke pokusy s cichavcema, kteri mi pravidelne vyskakovali z akvarka a taky jsem vzpomnela na neboha pavi ocka, ktera po usilovnem krmeni nasi maminy plavala za cas mirne oplesnivela na hladine. A propos....mami, co dela Geky?!
Ze nevidite rybicky? No, ony jsou bud schovane nebo mrtve.....
ale jsou tam! Teda zatim....uz se zacali chovat nejak divne.

Jen tak + vice fotek z Rhodesu

10. dubna 2008 v 9:58 Austrálie
Plnim slib a pridavam fotky z noveho bydliste. Zije se tady uplne uzasne. Jeste jsem si nezvykla na ticho. V patek poradame prvni barbeque, chceme pozvat Deepa, naseho minuleho spolubydliciho a mozna jeste par dalsich lidi. Nebude to nic velkeho, jelikoz jdu v soboru rano do prace. Vyuzivame toho, ze jsme tady sami. Spolubydlici vyrazili na dva tydny cestovat. Pristi tyden tady s nami budou bydlet jejich kamaradi, tak nam klidek skonci.
nase ulice
na druhem brehu zatoky vidime na Olympic park
terasa
Jinak v praci uz jsem se zabehla a jde mi to od ruky. Mam toho obcas po osmi hodinach plne zuby, nemam kolikrat cas se ani napit. Ale tak lepsi nez nekde postavat a koukat do blba. Aspon mi to utika. Zatim se loucim a az bude o cem psat, tak se s vami podelim.

Konecne v novem

7. dubna 2008 v 0:53 Austrálie
Vcera jsme se na nekolikrat stehovali z Homebushe na Rhodes.
Zadni kokrouci, zadna dalnice, zadne turovani motorek v sedm rano v protejsim motocentru! Bozsky klid, cistota, kousek do parku a k Homebush Bay, do bazenu, sauny, virivky, posilovny........do obchodu a taky na vlak. A gril na terase. Vypada to vic nez slibne.
Teda nevim, jaky bude rijnovy navrat na kolej Vetrnik......
Tak mrknete na par fotek. Nas pokoj jsem nenafotila, protoze to tam momentalne vypada jako po vybuchu bomby. Az vsechno vybalime a dame dohromady, tak ho taky vyfotim.
vyhledy z okna

Je jaro, vsechno kvete, kytky, stromy....

5. dubna 2008 v 8:50 Austrálie
....nejen v Cesku, ale mam pocit, ze i tady v Sydney. Uz mame oficialne mesic podzim a ja se citim jak na jare. Vzduch po ranu krasne voni, hodne stromu porad jeste kvete a pres den se udela teploucko, ze je to na tricko.
Uz jsem se vratila zase do starych koleji, tzn. makam, makam, makam. Pracuji opet v sandwich baru, jako v prosinci. Sef si usmyslel, ze budu delat veskerou praci, co dela on. Aby mohl zustavat doma a ja to tam brala za nej. Takze jsem v praci i o vikendu. Pristich 14 dni zaskakuju za jednu slecnu, tak tam budu travit nejspis uplne vsechny dny. Momentalne se ucim delat kafe. Moc mi to nejde. Nedokazu porad trefit spravnou teplotu mleka. Sleha se totiz parou a pak se leje do pripravene kavy. Pokud teplota neni ok, tak nevznikne latte, ale cosi divneho.
Zakaznici jsou mili (teda dneska jsem jednu husu rozdychavala hooodne dlouho), spolupracovnici taky a sefove az na vyjimky taktez. Kez jim to vsem vydrzi.
Do skoly nastupuju koncem dubna. Vybrala jsem si Bridge Business College, primo v centru mesta, pod televizni vezi. Budu tam travit nejspis dva dny v tydnu studiem businessu. Pokusim se vsechny predmety narvat do jednoho ci dvou dnu a zbytek casu budu opet pracovat................