Květen 2008

Marodím…bééééééééééé

29. května 2008 v 1:00 Austrálie
V nedeli nam oficiálně zacina zima a v Sydney je porad krasne. Dvacet stupnu, vymetena obloha, slunicko pali tak, ze na terase je v tricku a sortkach vedro. Doufejme, ze pocasi jeste par tydnu vydrzi. Letosni zima by pry mela byt oproti te lonske tepla. Vloni v Sydney namerili poprve v historii dva stupne pod nulou a spolubydlici meli v byte permanetne pod patnact stupnu.....brrrr.
Me se presto podarilo nejak nastydnout. Nejspis pres noc, kdyz je v pokoji zima. Nebo jsem neco chytla od spolubydlicich.
Zminim se o lecebne metode, kterou jsem si odrovnala cichove bunky....... Na zastydlou rymu je nejlepší naparovani. Hermanek ani matu jsem nemela, tak jsem si v lekarne koupila olejicek s ruznymi druhy eukalyptových oleju. Kapla jsem do varici vody par kapek, hodila rucnik přes hlavu a nadechla se…Vyhrkly mi slzy a mela jsem pocit, ze jsem si poleptala tim pitomym olejem i plice. Po snizeni koncentrace uz to bylo super, cely byt krasne vonel a me se trochu ulevilo.
V praci jsem si prehodila smeny, takze tento tyden jsem mela jen utery a stredu a pak jdu az pristi tyden. Abych nezapomnela, v pondeli jsem byla ve skole. Zapsali jsme si s Pepou tri predmety, takze tam travime cas od 9am do 9.30pm……Vecer byla sranda, měli jsme cosi jako seznamovani se spolužáky a Asiati excelovali. Sedela jsem s Thajcem, ktery kdysi pracoval jako veterinář na venkove. Uplne me dostalo, co lecil za zvířata. Morske zelvy, delfiny,slony a dokonce i tygry v narodnich parcich! Pepa se snazil moje nadseni zmirnit tim, ze pry to je to same, jako když u nas veterinář ošetřuje srnce. Tygri jsou pro thajského veterináře pry normální zvířata jako pro ceskeho srnci. No a co. Pro me teda nejsou.
Frangipani kvetla pri mem prijezdu a kvete porad.

Fish Market

18. května 2008 v 8:08 Austrálie
Nedelni dopoledne stane se pro mnohe chvili nudy.........ne tak pro nas, vydali jsme se na rybi trh. Okouknout exoticke ryby, koryse a hlavonozce a samozrejme ochutnat a nakoupit!
Koupili jsme tunaka a pak jeste nejake dve ryby, jejichz nazvy jsem hned zapomnela. Pristi tyden se je pokusime pripravit, tak snad se nam povedou.
Pro zajimavost racci a ibisove bufetaci a nadseny cinsky turista, ktery se s nimi fotil.
Parkovali jsme ve ctvrti Glebe, ve ktere jsem stejne roztomile baracky jako v Redfernu. Jen se mi nejak nepovedly nafotit, takze z nich moc neuvidite.

World Press Photo 2008

17. května 2008 v 11:11 Austrálie
V patek jsem mela opet volno, takze jsme s Pepou zasli do statni knihovny na letosni vystavu World Press Photo.
Stravili jsme nad fotkami vic jako hodinu, trvalo nam hodne dlouho nektere z nich stravit....Doporucuji se na ne podivat a hlavne si pozorne precist komentare.
Protoze bylo hezke pocasi, jeste jsme zasli do botanicke zahrady a samozrejme k Opere.

Australský venkov

12. května 2008 v 11:39 Austrálie
O volnem vikendu jsme se vypravili do mestecka Oberon, asi 180km zapadne od Sydney. Zamluvili jsme si pokoj v motelu a naplanovali si jen objizdeni okoli a relax.
Prejeli jsme Blue Mountains a pokracovali jsme dale na zapad. Vsude kolem nas byli pouze kopcovite pastviny, na kterych se pasly ovce, kravy, ovce, ovce, kravy, kravy, ovce, kone, ovce, ovce......Australsky venkov se lisi od toho ceskeho predevsim tim, ze zatimco v Cesku lezi "samota" par km od nejblizsi vesnice, tady lezi samota desitky km od dalsi farmy.
Po ceste jsme obezretne sledovali silnici, dopravni znacky mluvily jasne:
a taky ze ano! zivi klokani, mrtvi klokani a taky mrtvy wombat.
Cesta nas vedla pres Jenolan Caves. Sjizdim do udoli, vsude sama serpentyna a najednou znacka Zapnete svetla. Tak je zapnu a nestacim se divit, silnice vedla skrz jeskyni! Samotne jeskyne nas nepresvedcily k navsteve, komplex je obri, trasa oblivenou Lucas Cave trva 3,5 hodiny a pri prohlidce zdolate temer 1000 schodu. Stacil nam vyhled pres zborcenou jeskyni dolu na blankytne modre jezirko a uz jsme se dal splhali do kopcu do nasi cilove stanice.
K veceru jsme dorazili do mestecka Oberon. Jedna hlavni silnice s obchody a hospodami a to je cele.
Jen silnice maji opravdu kralovske, mistem se setrit nemusi. Tady jsem se nebala, ze jedu moc vlevo :-)
Vecer jsme prochazeli "hlavni tridu" a hledali nejakou hospodu, kde bychom se najedli. Vsude to vypadalo jak po vymreni, nikde nikdo. Nakonec jsme se nacpali pizzou a wedges, dali si pivo ve vedlejsim "hotelu" a vyrazili na kute. Rano nas prekvapila zima, tipla bych, ze bylo neco malo nad nulou. Taky aby ne, nachazeli jsme se v nadmorske vysce 1200 metru.
Zpet do Sydney jsme nejeli po dalnici a koukali jsme dal po odlehlych farmach a pastvinach. Postestilo se nam videt na poli houf kakadu a take galah, mohlo jich byt dve ste. Jen si zobali na poli a v jednu chvili se vsichni vznesli a odleteli za obzor.
Take jsme se stavili na vyhlidce v Modrych Horach a v jedne horske zahrade, do ktere nas postarsi Australanka nalakala na obri sekvoje. Za sedm dolaru jsme si pak prosli parcik, ve kterem rostla jen jedna obri sekvoj a to ta, na kterou nas pani nalakala......

Harbour Bridge Pylon Lookout

10. května 2008 v 1:41 Austrálie
V patek jsem mela opet volno, takze jsem se domluvila schuzku s Pepou. Chteli jsme navstivit vystavu Sydney 2030. Jenze krasne pocasi bylo jako stvorene pro prochazku. Rozhodli jsme se vysplhat na jizni pylon Harbour Bridge. Vyhled z neho je uzasny, vyska 89 metru, vstup 10 dolaru.
V pylonu je instalovana i vystava pojednavajici o historii mostu, jeho stavbe. Soucasti instalace je zhruba desetiminutove promitani fotek z prubehu stavby mostu. Nektere jsem objevila i na internetu, tak je prikladam. Nechapu, jak to tehdy mohli postavit....
Pro srovnani: splhani po konstrukci za 200 dolaru do vysky 134 metru....sice to musi byt parada, ale za tyhle penize jsem mela dva dny snorchlovani na utesu.
Neco malo informaci prevzatych ze stranek Ceskeho rozhlasu. Lip bych to nenapsala, tak proc si nevypomoct odjinud:
Devatenáctého března uplynulo sedmdesát šest let od slavnostního otevření impozantní stavby, která se zapsala do učebnic architektury. Řeč je o mostu, který spojuje severní a jižní břeh zálivu v Sydney. Říká se mu prostě Harbour Bridge neboli Přístavní most. Sydneysiders mu pro jeho tvar říkají také Coat hanger (ramínko na šaty).
Když už se návštěvníkovi sydneyského zálivu podaří odtrhnout oči od skvostné budovy opery a otočí se k ní zády, uvízne jeho pohled na neméně působivé stavbě. Most Harbour Bridge spojuje nejstarší čtvrť Sydney zvanou Rocks se severní částí města. Je to nejrozsáhlejší, nikoliv však nejdelší (!) obloukový ocelový most na světě.
Mezi jeho pylony vede dnes osm proudů pro silniční dopravu, dvě železniční trati, cyklostezka a chodník. Nad nimi se klene ocelový oblouk, po jehož vnější straně stoupají k vrcholu ve výšce 134 metrů stovky turistů denně.
Most vznikal v letech 1923 až 1932, tedy v době hospodářské krize, takže se mu přezdívalo "železné plíce", protože denně přinášel práci asi čtrnácti stovkám dělníků. Ti tady ale neměli žádný piknik. Nýty, které drží most pohromadě, se umistovali tak, že dělníci nýt rozžhavili a doslova hodili mladíkovi na příslušném místě na rozestavěném mostě. Ten měl v ruce plechovku s dřevěným dnem - aby se nepopálil -, do které nýt chytil. Od něj si ho kleštěmi převzal kolega, který ho umístil tam, kam patřil. Ze šesti milionů nýtů se jich takhle umístilo deset tisíc.
D
Také samotná inženýrská stránka je ohromující, uvážíme-li tehdejší technické prostředky. O autorství stavby se dodnes přou Austrálie s Británií. Na projekt sice dohlížel Australan John Bradfield, ale detailních projektovych praci se účastnil anglický inženýr Ralph Freeman. Pracoval jako konzultant britské firmy Dorman Long, která most postavila. Na desce, odhalené při otevření mostu, jsou jména obou inženýrů.Byl to projekt, který neměl obdoby. A podobně jako u jiných inovativních počinů, i tady se na řadu postupů přicházelo za pochodu.
Po mostě se valí stovky aut - to je konec konců také dokladem předvídavosti stavitelů a toho, že všechno na mostě jaksi předimenzovali. V roce 1932, v roce otevření, přes most přejelo asi deset tisíc vozů. V dnešní době jich ze severu na jih a zpět přejede víc než 280 tisíc - nikoliv ročně, ale denně. V dnešní době budujeme komunikace, které za tři roky přestávají stačit, tenhle most ale obstál už víc než sedmdesát let a je pořád hlavní dopravní tepnou tohoto skvělého města.
Pro zajemce zbehle v anglictine mnohem vice podrobnych informaci o moste zde

Blbosti a prkotiny

2. května 2008 v 13:34
Je patek vecer, pred chvili jsem se vratila ze setkani s Igorem a Charlesem, byvalymi spoluzaky z FCE. Byli jsme si prvne od zkousky sednout v jedne hospode. Vlastne na strese jedne hospody. Dnes pro to bylo uplne paradni pocasi. Slunicko, zadne mraky a bylo to na tricko s kratkym rukavem.
Charles me presvedcoval, ze urcite musim pri zpatecni ceste do CR navstivit Soul. Pry se mam vykaslat na noc v hotelu v Incheonu a vydat se za nim vlakem do Soulu. Pry je to jen hodina cesty a vlaky mi jezdi kazdou chvili celou noc. No, nahlodal me...........
Vyrazila jsem do mesta hned po obede, zasla na imigracni pro nove vizum a pak se vydala ke kadernici. Ostrihat uz jsem nutne potrebovala a resila jsem, kde me to vyjde levne. Nakonec jsem zapadla do prvniho kadernictvi v Cinske ctvrti. Mela jsem trochu strach, jak mi mlada Asiatka porozumi, moc anglicky nemluvila. Zatrnulo mi, kdyz mi ustrihla pramen vlasu, ukazala mi je a zeptala se, jestli jsem myslela ostrihat jen takovyto kus vlasu......ale nakonec to dopadlo k me plne spokojenosti. Jeste mi vlasy uplne vyrovnala a postrikala leskem, takze jsem si pripadala jako novy clovek.
Chtela jsem si dnes koupit zimni bundu, rukavice a taky cepici....dopadlo to tak, ze jsem si domu prinesla krasne plesove saty. Zlaty saten, na nem cerna krajka a pod prsy cerna sametova masle. Ale byly levne a hlavne mam konecne v cem vyrazit do Opery. Teda jeste musim dokoupit boty :-) Sice mozna hned zitra pri ceste do prace budu nasychat, ale ty saty za to slaly.
A malem bych zapomnela. Dnes jsem se dozvedela vysledky FCE zkousky. Mam za B :-)