V patek jsem mela opet volno, takze jsem se domluvila schuzku s Pepou. Chteli jsme navstivit vystavu Sydney 2030. Jenze krasne pocasi bylo jako stvorene pro prochazku. Rozhodli jsme se vysplhat na jizni pylon Harbour Bridge. Vyhled z neho je uzasny, vyska 89 metru, vstup 10 dolaru.

V pylonu je instalovana i vystava pojednavajici o historii mostu, jeho stavbe. Soucasti instalace je zhruba desetiminutove promitani fotek z prubehu stavby mostu. Nektere jsem objevila i na internetu, tak je prikladam. Nechapu, jak to tehdy mohli postavit....
Pro srovnani: splhani po konstrukci za 200 dolaru do vysky 134 metru....sice to musi byt parada, ale za tyhle penize jsem mela dva dny snorchlovani na utesu.
Neco malo informaci prevzatych ze stranek Ceskeho rozhlasu. Lip bych to nenapsala, tak proc si nevypomoct odjinud:
Devatenáctého března uplynulo sedmdesát šest let od slavnostního otevření impozantní stavby, která se zapsala do učebnic architektury. Řeč je o mostu, který spojuje severní a jižní břeh zálivu v Sydney. Říká se mu prostě Harbour Bridge neboli Přístavní most. Sydneysiders mu pro jeho tvar říkají také Coat hanger (ramínko na šaty).
Když už se návštěvníkovi sydneyského zálivu podaří odtrhnout oči od skvostné budovy opery a otočí se k ní zády, uvízne jeho pohled na neméně působivé stavbě. Most Harbour Bridge spojuje nejstarší čtvrť Sydney zvanou Rocks se severní částí města. Je to nejrozsáhlejší, nikoliv však nejdelší (!) obloukový ocelový most na světě.
Mezi jeho pylony vede dnes osm proudů pro silniční dopravu, dvě železniční trati, cyklostezka a chodník. Nad nimi se klene ocelový oblouk, po jehož vnější straně stoupají k vrcholu ve výšce 134 metrů stovky turistů denně.
Most vznikal v letech 1923 až 1932, tedy v době hospodářské krize, takže se mu přezdívalo "železné plíce", protože denně přinášel práci asi čtrnácti stovkám dělníků. Ti tady ale neměli žádný piknik. Nýty, které drží most pohromadě, se umistovali tak, že dělníci nýt rozžhavili a doslova hodili mladíkovi na příslušném místě na rozestavěném mostě. Ten měl v ruce plechovku s dřevěným dnem - aby se nepopálil -, do které nýt chytil. Od něj si ho kleštěmi převzal kolega, který ho umístil tam, kam patřil. Ze šesti milionů nýtů se jich takhle umístilo deset tisíc.
D



Také samotná inženýrská stránka je ohromující, uvážíme-li tehdejší technické prostředky. O autorství stavby se dodnes přou Austrálie s Británií. Na projekt sice dohlížel Australan John Bradfield, ale detailních projektovych praci se účastnil anglický inženýr Ralph Freeman. Pracoval jako konzultant britské firmy Dorman Long, která most postavila. Na desce, odhalené při otevření mostu, jsou jména obou inženýrů.Byl to projekt, který neměl obdoby. A podobně jako u jiných inovativních počinů, i tady se na řadu postupů přicházelo za pochodu.

Po mostě se valí stovky aut - to je konec konců také dokladem předvídavosti stavitelů a toho, že všechno na mostě jaksi předimenzovali. V roce 1932, v roce otevření, přes most přejelo asi deset tisíc vozů. V dnešní době jich ze severu na jih a zpět přejede víc než 280 tisíc - nikoliv ročně, ale denně. V dnešní době budujeme komunikace, které za tři roky přestávají stačit, tenhle most ale obstál už víc než sedmdesát let a je pořád hlavní dopravní tepnou tohoto skvělého města.
Pro zajemce zbehle v anglictine mnohem vice podrobnych informaci o moste zde
tý jo !!!!jak to že to stálo jen 10 dolaů?já myslela že kolem 30 jsme původně myslely !!!!! béééé za 10 doláčů bych si to vyšlápla taky, už kvůli tomu výhledu...a co? bylo to náročný vylézt???kolik vás lezlo??? napiš podrobnosti!!!