Červenec 2008

Prace a zase prace a taky dovolena!

21. července 2008 v 14:20 Austrálie
Nevim, o cem psat. Minuly tyden se pro me osobne nic zajimaveho neudalo. Byla jsem tradicne v praci do soboty a v nedeli mi nebylo nic moc, takze jsem se jen valela doma.
Jiste od 14. - 19. cervence se v Sydney konal World Youth Day a zavital k nam papez. Do City jsem zavitala jen jednou a stacilo mi to. Davy lidi, uzavirky celych ulic, nic pro me. Papeze jsem nazivo nevidela, byla jsem v praci, kdyz projizdel centrem v papamobilu. Ale i kdybych mela volno, tak bych se nesla podivat, mesto bylo totalne ucpane. Nutno rict, ze vsichni navstevnici meli vybornou naladu a nakazili svym veselym i Sydneysiders.
V praci je to porad stejne, nastesti uz tam budu jen tri tydny a pak konecne budu cestovat. Bohuzel bez Michala, jen s Pepou a taky Petrem a Borisem, kteri se k nam pridaji v Indonesii.
Nejdriv nas ceka safari po Kakadu National Parku a pote dva tydny na Bali a okolnich ostruvcich. Petr planuje vylezt na stale aktivni sopku Agung, ktera se tyci do vysky 3 tisic metru. Hm, to by mi samo o sobe stacilo. Jenze on odtud chce pozorovat vychod slunce. To znamena vyrazit o pulnoci a prodirat se dzungli s celovkou na hlave. Varovala jsem ho, ze naposledy jsem zdolala Kralicky Sneznik, ale nenechal se odradit. Zrejme se doplazim nahoru az na zapad slunce........no, taky to bude hezky :-)
Pujcime si auto a sjezdime nejkrasnejsi hinduisticke chramy na ostrove, navstivime Monkey Jungle a proslavene diskoteky v Kute.
Chceme se taky preplavit na ostruvky Nusa Penida, kde se bude Pepa potapet a ja snorchlovat. Cesi tam maji potapecskou zakladnu, tak budeme snad v dobrych a hlavne zkusenych rukach.
Uvidime, jak to vsechno dopadne, kazdopadne to bude mnohem dobrodruznejsi putovani nez posledne.

Líná neděle

7. července 2008 v 1:03 Austrálie
Začala jsem pracovat i v sobotu. Na jednu stranu to znamená víc peněz, na druhou už jen pět volných neděl v Sydney! Ano, už jen pět týdnů ve městě, pak dva týdny na cestách a potom hurrrrááá domů.....Stýská se mi, těším se, ale zároveň se mi odtud vůbec nechce. Ani trochu. Sydney mi chybí už teď. Často na mě padá melancholická nálada. To potom po práci sednu na vlak a jedu k Opeře. Sedímsi na mojí oblíbené lavičce a koukám na most, lidi kolem a nasávám atmosféru. Podobnou náladu jsem měla i tuhle neděli. Vydala jsem se opět na moji oblíbenou lavičku.
Někde se stala chyba, všude mraky lidí. Jaksi jsem pozapomněla, že se koná Aroma festival pro milovníky kávy, čaje, čokolády a dobrot.
The Rocks praskalo ve švech. Stánky s kávou obléhaly davy lidí, spolehlivě mě to odradilo.
Zamířila jsem do muzea současného umění, kam také proudily davy lidí. Signalizovalo to jediné: vstup je zdarma v rámci biennale. Prošla jsem dvě patra a dál už by mě nikdo nedostal ani heverem. Nejsem žádný odborník na umění, u mě platí líbí - nelíbí, chápu - nechápu. Často při pohledu na obraz/sochu/fotku platí líbí - nechápu, líbí - chápu, nelíbí - chápu. Ovšem tady jsem narazila převážně na samé nelíbí - nechápu.
Nad vstupní halou visí Ježíš Kristus ukřižovaný na americké stíhačce. Lámala jsem si hlavu, co to má symbolizovat.....Nevíte někdo?!
Další výtvory moderního umění: prázdná místnost, bílé zdi a uprostřed jedné z nich visí malinká černobílá fotka dvou skleniček s vodou. Hladiny vody jsou ukloněné každá na jinou stranu.....
Místnost plná proutěných kober na drátcích..........
Zarámovaný pohled ruského kola.........................
Ovšem další místnost skrývala překvapení. Fotky českého podivína Miroslava Tichého. Kdo o něm ještě neslyšel, ať si ho vygoogluje. Kdysi dávno jsem o něm četla v Reflexu. Pouštěli o něm dokument v televizi. V češtině s aj titulky. Jenže zvuk byl stlumený, tak jsem šla těsně k televizi, abych slyšela. Přece nebudu číst osekané titulky, když si to můžu poslechnout. Byla jsem napomenuta jistou paní, že nevidí na titulky, tak ať jdu pryč. Hm, hm, tak jsem šla. Ty titulky nestály za nic.
Dorazil za mnou Michal a šli jsme společně k Opeře, kochat se pohledem na město. A já jsem zase cvakala jak divá, nemůžu si pomoct a pokaždé fotím to samé.
Proplouvaly pod námi žluté vodní taxíky. Docela by mě zajímalo, jak mají nastavené taxametry :-)
Botanickou zahradou jsme poté prišli až k St. Mary´s Cathedal. Bylo otevřeno, zašli jsme se po pul roce zase podívat dovnitř. Probíhala zkouška sboru, všechno se v okolí připravuje na příjeezd papeže. Dorazí už za osm dní. Při poslední návštěvě byla atmosféra kouzelná ovšem tuto neděli všechno umocnil sbor a varhany.
Z města jsme jeli rovnou do Homebushe, měli jsme sraz s bývalým spolubydlícím Deepem.
Dali jsme si wedges a pár piv, konečně pokecali pořádně anglicky a Deep nás hodil autem domů. Slíbili jsme mu, že se zúčastníme hodiny hapkida. Pořád pořádně nevím, co to je za bojové umění...Deep slíbil, že mě naučí nějaké chvaty a pády.....Hm..........já jsem mu říkala, že jsem dřevo, to se pobaví. Asi jako já, když jsem ho učila plavat. :-)
A na závěr naše akvárko. Rybičky jsou nefotogenické, takže jen tak pro představu. Jo, zase nám jedna umřela. Pancéřníček měl nejdří pár dní ukousnutou hřbetní ploutev a pak jsem ho našla plavat břichem vzhůru. Tak už máme jen dva. Doufám. Toho jednoho jsem už dva dny neviděla.....