Začala jsem pracovat i v sobotu. Na jednu stranu to znamená víc peněz, na druhou už jen pět volných neděl v Sydney! Ano, už jen pět týdnů ve městě, pak dva týdny na cestách a potom hurrrrááá domů.....Stýská se mi, těším se, ale zároveň se mi odtud vůbec nechce. Ani trochu. Sydney mi chybí už teď. Často na mě padá melancholická nálada. To potom po práci sednu na vlak a jedu k Opeře. Sedímsi na mojí oblíbené lavičce a koukám na most, lidi kolem a nasávám atmosféru. Podobnou náladu jsem měla i tuhle neděli. Vydala jsem se opět na moji oblíbenou lavičku.
Někde se stala chyba, všude mraky lidí. Jaksi jsem pozapomněla, že se koná Aroma festival pro milovníky kávy, čaje, čokolády a dobrot.

The Rocks praskalo ve švech. Stánky s kávou obléhaly davy lidí, spolehlivě mě to odradilo.

Zamířila jsem do muzea současného umění, kam také proudily davy lidí. Signalizovalo to jediné: vstup je zdarma v rámci biennale. Prošla jsem dvě patra a dál už by mě nikdo nedostal ani heverem. Nejsem žádný odborník na umění, u mě platí líbí - nelíbí, chápu - nechápu. Často při pohledu na obraz/sochu/fotku platí líbí - nechápu, líbí - chápu, nelíbí - chápu. Ovšem tady jsem narazila převážně na samé nelíbí - nechápu.
Nad vstupní halou visí Ježíš Kristus ukřižovaný na americké stíhačce. Lámala jsem si hlavu, co to má symbolizovat.....Nevíte někdo?!
Další výtvory moderního umění: prázdná místnost, bílé zdi a uprostřed jedné z nich visí malinká černobílá fotka dvou skleniček s vodou. Hladiny vody jsou ukloněné každá na jinou stranu.....
Místnost plná proutěných kober na drátcích..........
Zarámovaný pohled ruského kola.........................
Ovšem další místnost skrývala překvapení. Fotky českého podivína Miroslava Tichého. Kdo o něm ještě neslyšel, ať si ho vygoogluje. Kdysi dávno jsem o něm četla v Reflexu. Pouštěli o něm dokument v televizi. V češtině s aj titulky. Jenže zvuk byl stlumený, tak jsem šla těsně k televizi, abych slyšela. Přece nebudu číst osekané titulky, když si to můžu poslechnout. Byla jsem napomenuta jistou paní, že nevidí na titulky, tak ať jdu pryč. Hm, hm, tak jsem šla. Ty titulky nestály za nic.
Dorazil za mnou Michal a šli jsme společně k Opeře, kochat se pohledem na město. A já jsem zase cvakala jak divá, nemůžu si pomoct a pokaždé fotím to samé.

Proplouvaly pod námi žluté vodní taxíky. Docela by mě zajímalo, jak mají nastavené taxametry :-)

Botanickou zahradou jsme poté prišli až k St. Mary´s Cathedal. Bylo otevřeno, zašli jsme se po pul roce zase podívat dovnitř. Probíhala zkouška sboru, všechno se v okolí připravuje na příjeezd papeže. Dorazí už za osm dní. Při poslední návštěvě byla atmosféra kouzelná ovšem tuto neděli všechno umocnil sbor a varhany.



Z města jsme jeli rovnou do Homebushe, měli jsme sraz s bývalým spolubydlícím Deepem.

Dali jsme si wedges a pár piv, konečně pokecali pořádně anglicky a Deep nás hodil autem domů. Slíbili jsme mu, že se zúčastníme hodiny hapkida. Pořád pořádně nevím, co to je za bojové umění...Deep slíbil, že mě naučí nějaké chvaty a pády.....Hm..........já jsem mu říkala, že jsem dřevo, to se pobaví. Asi jako já, když jsem ho učila plavat. :-)
A na závěr naše akvárko. Rybičky jsou nefotogenické, takže jen tak pro představu. Jo, zase nám jedna umřela. Pancéřníček měl nejdří pár dní ukousnutou hřbetní ploutev a pak jsem ho našla plavat břichem vzhůru. Tak už máme jen dva. Doufám. Toho jednoho jsem už dva dny neviděla.....

jůůůů Evča po sté u harbour bridge :o))))