close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Narrabeen Beach a Royal National Park

3. srpna 2009 v 2:07 |  Austrálie
Celý minulý týden včetně víkendu nám přeje krásné počasí. Nebe bez mráčku, sluníčko, na sluníčku je i v tričku horko.

Využili jsme tedy krásného počasí a v sobotu zajeli na Northen Beaches, konkrétně na Narrabeen Beach. Michal chtěl surfovat a já běhat. Vlny byly velké, určitě přes dva metry. Michal se sice do vody odvážil, ale rychle zase vycouval. Já jsem podle tréninkového plánu měla běhat a tak jsem běžela rychlostí slimáka podél pláže a taky jsem si zkoušela surfování na suchu, jakože přípravu na léto.

Tohle není Michal.
Tohle taky ne.
Tohle je Michal!


Můj trénink na suchu. Teda nohy v téhle poloze začnou bolet už po 10 sekundách. A ty ruce....pořád špatný. A taky málo pokrčené nohy a vystrčený zadek.
Běhání mi nejde o moc líp, ale aspoň není na první pohled vidět, že jsem amatér.
V neděli jsme vyrazili na jih do Royal National Parku, měli jsme sraz s Martinou a Jirkou. Michal a Jirka trénují na maraton, tak běhali a běhali a běhali skoro tři hodiny. Martina měhala hodinu no a já doběhla ke studánce (mizerné 3km), po cestě málem vypustila duši ale asi už se to začíná zlepšovat. Cestou jsem viděla na stromě lyrochvosta nádherného, který je opravdu nádherný.
Po fyzické námaze jsme doplnili energii grilovaným kuřecím masem, houbama a klobáskama a taky pivem. Dobré to bylo. Kolem místa na grilování se to jen hemží papoušky kakadu, kteří kradou jídlo. Sousedům jeden ukradl obří kus opečené slaniny a na trámu se do něj pustil. Mastnou nohu, mastný zobák, vypadal moc spokojeně. Když s tím kusem potom přistál u vedlejšího stolu, přišla jsem k němu na 10cm a přemluvala ho, ať mi tu slaninu dá, že mu bude špatně. Koukal na mě rozumě, ale pořád ji držel. Tleskla jsem a on ji pustil a dál na mě koukal takovým nenávistným pohledem a snažil se nám ukrást klobásu.

Krmení ptáků je zakázáno......
Tenhle víkend jsem se taky prvně pustila pořádně do řízení. Poté, co jsem si zvykala na auto na vylidněných komunikacích, jsem se vrhla na řízení přes město. Michal, alias GPS, čím dál míň hlásí: "Moc vlevo!" "Plech na plech!" ale stejně ještě vystupuje z auta mírně opocen. Oba výlety byly sice v rámci Sydney, ale 90 minut jízdy od našeho domu. Já se mu nedivím, že se pořád leká. S jízdou po českých silnicích se jízda přes město nedá srovnávat. Jaksi nebylo kde nasbírat zkušenosti. Křižovatka níže je zde obvyklá, počet pruhů v jednom směru je vždy dva a více. Kdyby se aspoň jezdilo vpravo a měli jsme auto menších rozměrů.........

Tenhle týden mám v plánu odpovědět na všechny možné inzeráty ve snaze najít si práci. Během jediného dne se imigračnímu podařilo vyřídit moje víza. Věc nevídaná. Legálně a neomezeně můžu pracovat až do února 2012. Tak mi držte palec, ať se brzy na účet dostaví první dolary.

PS: Odpověď pro Janu: Žít v Austrálii dlouhodobě by bylo parádní, jen by tady se mnou musela být rodina a kamarádi. Bez nich by to nešlo. Takže se určitě vrátíme do Čech.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama