Na psaní blogu nezbývá čas, často ani energie.
Minulý víkend byl hodně náročný. Po přesčase v práci jsem sedla na vlak a jela na sraz s Michalem do města. Byli jsme se rozloučit s kamarádem Honzou, který se po dvou letech vrací do Čech. Domů jsme se vrátili nad ránem a hned po probuzení vyrazili na pláž. Vlna veder totiž pokračovala další sérií teplot přes 40. V sobotu večer jsme byli pozvaní k Michalovu šéfovi na večeři a na pivo. V neděli se program opakoval, vyrazili jsme opět na pláž, tentokrát na Palm Beach. Horko bylo přímo nesnesitelné i ve vodě.
Bahai Temple cestou z Palm Beach. Vevnitř je úplně prázdný, kdokoli v něm může meditovat.

Následující týden utekl zase jako voda a na víkend jsme vyrazili zase na South Coast, na Seven Mile Beach. Společnost nám dělala Martina a Jirka. Výlet byl super a dokonce jsem prvně vzala prkno a vrhla se do vln!!! Byly totiž takové hodné, jen něco málo přes metr velké a lámaly se přímo ideálně. Hodněkrát jsem vystihla správný moment a než se vlna začala lámat, lehla jsem na prkno a už jsem jela parádní rychlostí až na pláž. Následovalo probojování se přes vlny na to správné místo, opět chycení vlny a dokonce marné pokusy o stoupnutí.
Ze surfování mám kromě krásného zážitku namožené všechny svaly v těle, nepočítaně modřin, naražené koleno a škrábance od ploutviček. Ale byla to paráda!!! Až budou zase vlny tak akorát pro mě, jdu do toho zase.

Trochu jako Čechy, což?


To jo... trochu podobně to vypadá... Docela Ti teda to teplo závidím, tady je tak nijak, ani teplo ani zima... Hlavně žádný sníh a Kuba se tak těší na sněhuláka:)