Prosinec 2009

Vánoční koncert

16. prosince 2009 v 6:34 Austrálie
Poslední příspěvek před Vánocemi a cestováním.

Dnes je středa, v sobotu odjíždíme, auto je v servisu, věci nesbalené, prostě klasika. Poslední týden před dovolenou si v práci vysloveně užívám. V úterý jsme otevírali nové centrum, v hlavě mi hučelo jak v úle. Pět hodin vysvětlování těch samých věcí, vybírání peněz a provádění rocičů po centru bylo docela náročné. První den se vyvedl, zájemnců máme nevídaně. Dnes probíhal vánoční koncert u nás v Croydonu. Tím, že všechny děti znám, se mi tento líbil úplně nejvíc. Byla jsem teda těžce mimo, protože znám jen minimum anglických písniček pro děti. Poctivě tuhle mezeru ve vzdělání doháním, abych prťatům nebyla pro smích.


Nikita, moje kolegyně z kanceláře a hlavně kamarádka
Nikity dcera Aadya. Stavím z jejího lega hrady a ona do nich pak narve barbínky.....

Koho by zajímalo, jak malí Australané zpívají a tancují, nechť klikne na odkaz.

První video se jmenuje I look in the mirror and what do I see? (Co vidím, když se podívám do zrcadla?) zde

Druhé video je o dinosaurovi. zde

Jestli se říkáte, jaké to je slavit Vánoce v létě a ještě k tomu hlavou dolů, tak se podívejte na tyto výstižné obrázky:

Přípravy na cesty

13. prosince 2009 v 4:45 Austrálie
Čas letí neskutečnou rychlostí a my se příští sobotu vydáváme na dva týdny pryč ze Sydney. Trasu máme částečně naplánovanou: Jervis Bay, Snowy Mountains, Phillip Island, Melbourne, Great Ocean Road.

Minulý víkend jsme byli s Martinou v sobotu nakupovat a opět jsem si ověřila, že nakupování nenávidím. V neděli jsme šli ze Spit Bridge na Manly, kde Jirka s Michalem surfovali. Cestou po pobřeží před námi utíkali desítky malých agam.



V týdnu jsem vypomáhala s organizací vánočních koncertů ve třech centrech. Většinu času jsem držela v náručí řvoucí děti různých věků. Příští týden jedu do dalších center opět držet mimina a taky máme zahajovací den v novém centru, takže budu poskytovat informace rodičům.



Tuto sobotu jsme měli pěkně nabitou zážítky. Ráno na pláži, odpoledne na tři hodiny kajaky na moři a večer grilování. Kajaky by se mi líbily nebýt silného větru, proti kterému jsme celou dobu pádlovali. Kajak se navíc ovládal i nohama a chvilku mi trvalo, než jsem ho dokázala ovládat. Unavení a mokří jsme dorazili k Mirce na grilování. Seznámili jsme se s jejím kamarády Čechoameričany a taky s Lilian. Keňankou, která před dvěma lety vyhrála zelenou kartu a od té doby pracuje jako účetní v New Yorku a díky své práci cestuje všude možně po světě.