Červen 2011

2+1 rok v Australii

12. června 2011 v 2:51 Austrálie
V cervnu ubehly dva roky od meho druheho priletu do Australie. Zda se mi neuveritelne, kolik veci se v mem zivote zmenilo. Kdyz jsem si na jare roku 2007 zarizovala pulrocni studijni pobyt, byla jsem neskutecne stastna, ze si splnim sen a podivam se do zeme, kde se zije hlavou dolu. Rodina me podporovala, kamaradi spise odrazovali. Az se nakonec ta, co se na me divala jak na blazna, rozhodla pridat.

Pul roku v Sydney s Misou byl jeden nekonecny kolotoc zazitku, ktery se jako zazrakem tocil i pres neustaly nedostatek penez. Studium anglictiny pres den, uklizeni kancelari v noci, vikendy nabyte zazitky, cestovani, seznameni se s Michalem...i pres unavu a nevyspani jsme proste nemohli sedet doma, protoze jsme byly presvedcene, ze za par mesicu vse skonci a my se vratime zpatky do Cech. Porad bylo co objevovat, vsechny ty nezname pachy, barvy, rostliny, zvirata, nadherna priroda. Kamkoli se clovek vydal, vzdy objevil neco noveho, krasneho.

Kvuli Michalovi jsem si pobyt protahla o dalsich sest mesicu. Uklizeni jsem vymenila za vyrobu sendvicu a kafe, kurz anglictiny za pondelni dochazku na podprumernou college. Zazitky stale pribyvaly, list oblibenych mist se prodluzoval. Navrat domu byl po roce krasny. Rodina, kamaradi, znama mista, ale take pocit samoty. Bohuzel nastal take cas kousnout do kyseleho jablka v podobe diplomove prace a statnic. Zkousky a zapocty v predterminech, prace na pul uvazku, Michalova vanocni navsteva. Na jare konecne obhajoba diplomky, statnice a jeste pred promocemi sup do letadla a zpatky do Sydney.

Svatba zorganizovana behem dvou tydnu. Saty bez vlecky a bez zavoje, svatebni kytice uvazana v predvecer obradu. Bez rodiny, kamaradu, za svedky dva uplne cizi lide. "Hostina" ve vietnamske restauraci. Takhle jsem si svuj svatebni den nepredstavovala a presto bych nezmenila vubec nic. To nejdulezitejsi totiz nechybelo.

Hledani prvni opravdove prace trvalo pomerne kratce, kazdopadne mne se ty dva mesice "nicnedelani" zdaly nekonecne. Ze svedku na svatbe se rychle stali nejblizsi kamaradi a spolecne stravene vikendy nemaji chybu. Nova mista se jiz neobjevuji tak snadno, ale zase mame sva oblibena, na ktera se radi vracime.

Neprijde mi zvlastni, ze ziji na druhem konci sveta a prece se tomu casto divim. Tezko popsatelny pocit. Vsedni zivot na (ne)vsednim miste s nevsednimi zazitky. Nezalezi na tom, jak dlouho jeste budu zit hlavou dolu, protoze vnitrni rozpolcenost zustane. V Cechach se mi bude styskat po Australii a v Australii se mi bude styskat po Cechach.